Radek Tomášek

  
• Aktuality
• Simply The Four
• Radek a Radek
• Fotogalerie
• Z tisku
• Okénko pro hosty
• Texty
• Hudební životopis
• Éra Rangers
• Listárna
• Pro pořadatele

 

Okénko pro hosty

Mami BastaJiří BurešPetra ČernockáJan JiráňKarel KahovecLuděk KoutnýOndřej Ládek (Xindl X)Marek LibertAlois MarhoulVašek MaršálekHelena MaršálkováPetr NovotnýMirek PalečekJaroslav ŘehořTomáš SlámaOndřej SuchýJana ŠteflíčkováVojta Kiďák TomáškoJiří TušlIvo a Mirek UrbanoviFranta VlčekPetr Vondráček
Mami Basta

Zpěvák se vlastním jménem jmenuje poněkud složitěji: Ranaivo Maminirina Ramiandraharisoa, a je taky kytarista, hráč na foukací harmoniku, skladatel a textař. Stal se známým poč. 80. let jako člen populární skupiny Remy - z mnoha písní, které už tehdy psal, se na jeho rodném Madagaskaru, ostrově v Indickém oceánu, staly hity. Na přelomu tisíciletí se osamostatnil, začal používat umělecké jméno Mami Basta (je to vlastně jeho přezdívka z gymnázia, na které chodil ve městě Antisrabe, kde žije i nyní). V posledních letech píše ke svým písničkám inspirovaným malgašskou lidovou hudbou texty o současném životě, o lásce, nevyhýbá se ale ani politice. Vystupuje na mezinárodních festivalech, účastní se společných muzikantských projektů ve Francii. Když vystupuje sám, jen s kytarou a foukací harmonikou, zpívá převážně vlastní repertoár nebo malgašskou lidovou muziku, ale vyloženě ho baví, když se k němu se svými nástroji připojují muzikanti odkudkoli, na národnosti a žánru nezáleží, a pěkně si spolu zajamují. V Balbínce (7. ledna 2008) bylo možné si koupit Mamiho loňské album "Mila vonjy ny gasilahy", které představuje v průřezu zpěvákovu vlastní tvorbu a alespoň částečně přibližuje jeho osobnost, kterou, řečeno Radkovými slovy „publikum v Balbínce okamžitě zbaštilo“.

nahoru

Jiří Bureš

Po celé dlouhé roky slýchali návštěvníci Radkových koncertů: "Text k téhle písničce napsal Jirka Bureš, kterého vám bohužel nemůžu osobně představit, protože se právě zdržuje u protinožců." Radek neopomněl dodat, že baskytarista jeho první doprovodné kapely byl nejen muzikant, ale taky šikovný výtvarník a v Austrálii si otevřel prosperující keramický ateliér, který později přesunul do Ameriky. V té první kapele hrál na kytaru a zpíval také Karel Hovorka, který používal sentenci "nejspíš to vzal přes Melbourne," pro opozdilce, na které se muselo dlouho čekat. Pořekadlo se mezi kluky ujalo a kdo ví, jestli podvědomě neovlivnilo i Jirku Bureše při plánech na odchod za hranice. Přes Melbourne to tedy vzal, nicméně loni se vrátil do vlasti, do Prahy, jen Staroměstské náměstí vyměnil za Královské Vinohrady. A v dubnu 2006 mohl Radek říci: "Tak to je on! Autor textů k písničkám Dlouhý den, Jen s ní, Zůstávám mlád a Jenom pro ni jsem začal hrát." Tu poslední zpívá Radek nádherně - a prozradil o ní, že inspirací pro verše "V městě půlnoční chrám jen do ticha sám zpívá píseň zvonů" mohl být Jirkovi Týnský chrám. V době vzniku oné písně býval Staromák podstatně tišším místem, kde bylo v noci možné slyšet spíš ty zvony než opilecké vyřvávání britských a německých turistů jako dneska.

nahoru

Petra Černocká

Petra Černocká se s Radkem Tomáškem zná už od dob Rangers - napsala text k písničce Rákosí, kterou skupina proslavila. "Sedávala jsem v první řadě buď na Spirituálu nebo na Rangers a ten vliv v mých prvních písničkách určitě uslyšíte," přiznávala se Petra, když přišla koncem května 2006 jako host do Balbínky.

S Radkem se Petra potkávala vlastně pořád, i když ne pravidelně. Natočila s ním rozvor pro svůj televizní pořad "Muzikanti, co děláte?", zvala si ho do rádia a naposled i do pásma "Včera neděle byla" v Semaforu, právě den před Balbínkou. Na pódiu ji jako vždy doprovázel a doplňoval její dlouholetý partner (a už taky manžel) Jirka Pracný, který hrozně stál o to, aby si mohl na závěr s oběma Radky zahrát Žádnou jinou.

nahoru

Jan Jiráň

Ypsilonka je divadlo zcestovalé a Jan Jiráň (jinak vášnivý čtenář a fotbalista) má o čem vyprávět. Návštěvníky v Balbínce (13. února 2006) potěšil mj. historkou z Finska, kde hrál titulní roli v představení Mozart v Praze. "Jak na vás koukám, vy jste spíš celý Beethoven," ujišťoval ho jeden z hostitelů. "Víte, ty vaše brejličky - jste hrozně podobný Schubertovi," dozvěděl se krátce na to. Kolega Marek Eben se vrátil z procházky: "Kdepak Mozart, žádný Beethoven, ani Schubert! Pojď se podívat, za rohem máš sochu." Jeník, hnán zvědavostí, se šel podívat. Opravdu, všechno souhlasilo, podoba dokonalá - kudrnaté vlasy, brýle, rozevlátý plášť a nápis: Eino Leino. Finský národní básník.

Jeník Jiráň vystupuje s hudebním uskupením Botafogo, jehož členem je i klávesista Zdeněk Zdeněk, kdežto jeho Linda (uprostřed pod stolem), která se na jeviště nenápadně vetřela, nikoliv. Zdeňkovy klávesy jsou slyšet třeba na CD Srdce v písničce Muži mládnou.

nahoru

Karel Kahovec

Háj modřínů, Svou lásku jsem rozdal, Poprava blond holky, Paní v černém... Tituly, které znají pamětníci, ale i mladší příznivci klasiky. Karel Kahovec byl sólistou slavných kapel Countrybeat Jiřího Brabce i George&Beatovens - s tou ho můžete dneska opět slyšet, třeba v Mánesu (navštivte www.karelkahovec.cz).

Umělecké dráhy Karla Kahovce a Radka Tomáška se před několika lety na čas protly - na popud Milana Dyka natočili všichni tři pánové dvě zajímavé písničky (Kolotoč svět a Narozeniny), které se možná brzo dočkají svých posluchačů. Slibný muzikantský projekt bohužel zmařila smutná událost, úmrtí Milana Dyka.

nahoru

Luděk Koutný

Jeho nepřeslechnutelná harmoniková sóla zpestřují nahrávky skupiny Simply The Four, když je třeba ujme se produkce CD, píše texty: "Ležel jsem takhle k polednímu po flámu ve vaně, a tam mě napadla slova k písničce Pozdě na to zůstat v peřinách," přiznává s úsměvem. Ale na živobytí vydělává nejčastěji psaním dialogů k televizním filmům a seriálům: "Dostanu překlad scénáře a kazetu, koukám na film v originále a rozhoduju: Tenhle chlápek bude mluvit spisovně, tamten dialektem... A podle toho přepisuju dialogy, aby jim šly k obličeji a do pusy. Jinak řečeno - já na televizi zadarmo nekoukám!" Při dalším hostování v Balbínce (9. listopadu 2006) dal k dobrému historku o tom, jak si ve dřevních dobách dabingu vyzkoušel i porno (dnes se už dávno věnuje onačejším, prestižnějším filmům a seriálům) a zjistil, že ono ani opatřit hanbatý film zvukem není tak snadné, jak by se mohlo zdát. V čem byla potíž? Hrdinové šli na věc v sauně (což je samo o sobě místo k podobným výkonům zcela nevhodné) a věrohodný zvuk mělo dostat veškeré dění na obrazovce - nejen vzdychání a výkřiky, ale taky vrzání dřevěné lavice. Zlaté české ručičky a bystré mozkové závity si poradily a výsledek byl kasovní trhák – titul se prodával až do Jižní Ameriky. Kdyby tak fandové tohoto specifického žánru tušili, jaké zvuky je vlastně vzrušují! "Natáčelo se ve sklepě přebudovaném na studio," líčil velmi sugestivně Luděk. "Byl jsem do pasu nahý, seděl na té nejrozvrzanější židli, co jsme našli a s ní jsem přičinlivě skřípěl, když vrzala lavice pod účinkujícími. A kdykoli rozvášněný hrdina plesknul partnerku po zadečku, přistála na mých obnažených zádech pracka našeho baskytaristy Richarda Tomíčka. Nevěřili byste, jak těžké je věrohodně napodobit plácnutí na dámský zadeček! Než jsme přišli na správný zvuk, oplácávali jsme se vzájemně snad všude. Ale mužský zadek, víte, to prostě není ono!"

Radek si se svým kapelníkem Luďkem připíjí na úspěch své benefice v divadle U Hasičů (21. 11. 2006), jejímž duchovním otcem byl právě Luděk.

nahoru

Ondřej Ládek (Xindl X)

V dubnu 2007 přivedl Radek jako hosta do Balbínky mladého zpěváka Ondřeje Ládka, který zaujal posluchače virtuozním zvládnutím kytary i neobvykle dlouhými texty písniček, které přesně pojmenovávají určité stránky naší současnosti (Anděl, Mamut...). Texty prý Ondřejovi pomáhá psát počítačový program, jemuž zadává klíčová slova (např. anděl, lubrikační gel, PIN, perutě) a pak ze 124 verzí vybere tu nejlepší (tak nějak se to alespoň tvrdilo na jeho webových stránkách :) ). Uplynul rok, z Ondřeje se stal Xindl X, mj. majitel autorské Porty 2008 (za "Anděla") a u hudebních kritiků specializovaných na folk vzbuzovaly vášně jednak jeho texty hemžící se ne právě salonními výrazy, jednak jeho zaškatulkování - když jezdí na Portu, je opravdu folkař nebo spíš písničkář? Na fotkách je Xindl X při svém mimořádném vystoupení v klubu Carpe Diem (červenec 2008), kde si s ním jeden duet "dala" i Jana Šteflíčková, která mu dělala "předskokanku".

Ondřejovo publikum se problémy teoretiků nezabývalo, radši se dobře bavilo. Ne tak hudební kritik Cimbura (píše hlavně do Folktime.cz), který dával hlasitě najevo svou nespokojenost (měl hlad a nelíbil se mu zvuk) tak dlouho, až se nakonec zvedl a reptaje odkráčel.

nahoru

Marek Libert + Petr Vondráček

Petr Vondráček z Lokomotivy (a nyní také ze seriálu Rodinná pouta, kde hraje intrikánského barového pianistu) u pianina a Marek Libert (jinak herec, dabér a scénárista) s mikrofonem v ruce bavili publikum v Balbínce v úterý 29. března 2005. Na podiu stáli společně poprvé, ale slíbili, že když jim to tak jde, přijdou zas. Petr Vondráček při té příležitosti zavzpomínal, jak nesmazatelný dojem na něj udělalo první vystoupení Radka Tomáška, které shlédnul. „Možná, že moje sestra by si to dneska, tady na mém místě, užívala mnohem víc. O Radkovi básnila ještě nejmíň týden po koncertě… Mně byly tehdy čtyři a jí sedm let…“

nahoru

Alois Marhoul

Alois Marhoul je Radkovým dlouholetým přítelem, ale také uznávaným básníkem a autorem stále se rozrůstají řady sbírek veršů, počet básní, které mu byly otištěny, jde jistě do stovek. Ze šesté sbírky, s názvem A někdy taky ne, četl v Balbínce ve středu 27. dubna 2005. Připomeňme si, že jedna z jeho starších básní, Starý žokej, Radka inspirovala ke zhudebnění (viz Texty). Na ukázku alespoň jedna báseň ze zmíněné sbírky A někdy taky ne:

Modrá planeta

Myšlenky tlačí do lodiček
své blízké
Kdopak asi vlastní klíček
od světa
tam za zrcadlem?

Slyší nás vůbec někdo?
A jsme před nebo za?
Pavouci předou svoje sítě
budeš-li nepozorná
poraní tě
Alenko vzdálená
Tušíme svoje dvojníky
když se do snů hrabeme
A ze vsi k nám
vítr někdy přinese
psí štěkot

Pomalu usíná
včerejší hrdina
z druhého programu

Svítá!

nahoru

Helena Maršálková

„Je to hezké, když se maj´ tři lidi rádi,“ vemlouvala se Helenka Maršálková z Pacifiku Radkovi. Přítulně se k němu vinula a on nenápadně couval od společného mikrofonu. Zpívali spolu Džínovku pod nosem Vaška Maršálka, Radkova kamaráda a v té době ještě Helenina manžela. Bylo to počátkem 80. let – Helena vystupovala jako host Radkova pořadu v Divadle E. F. Buriana i na zájezdech. Škoda, že na Country radiu pouštějí jen Džínovku s Pepou Blažejovským nebo novou verzi s Andělínem. Při vší úctě k autorovi - hodně ctitelů této písničky dává přednost nahrávce s Radkem, pořízené pro televizní pořad "František Ringo Čech uvádí" (vysílal se v prosinci 1980), který teprve Džínovku opravdu proslavil.

Helenka se 12. října ´05 v Balbínce (a od té doby ještě víckrát) opakovaně tulila k Radkovi, stejně jako před dvaceti lety mu napovídala slova Džínové lásky a mnoha vtipnými hláškami dokázala, že stejně jako její hlasivky neztratily nic ze své průraznosti, tak ani její jazyk neztratil nic ze své pohotovosti. Pak z papíru lovili společně (Radkem sepsaný) text nové písničky Malé město, která publikum chytla na první poslech.

nahoru

Vašek Maršálek

Vašek je Radkův spolužák a kamarád ze školy (začali se přátelit na chmelové brigádě, což dokládá černobílý snímek), dlouletý člen Pacifiku a řady dalších country kapel (třeba se Žraloky z Chocerad natočil pár desek). Svoje písničky připomněl v Balbínce poprvé v prosinci 2004 - za zvukaře zaskočil ochotně Radek ml., který se stejně angažoval i o skoro tři roky později, v září 2007, když Vašek opět zavítal do Balbínky.

"Na stará kolena zpívám o lásce," prohlásil Vašek a pak se zavděčil už tradičně natřískané hospůdce několika starými Ryvolovkami i svým Vínem svařeným s vůní hřebíčku (můžete najít i na YouTube).

nahoru

Petr Novotný

Klasik a především vrcholný profesionál české zábavní scény přizval Radka Tomáška do své "stáje" (agentury 6P) někdy kolem r. 2000. Jejich spolupráce má ale mnohem delší trvání. Před dobrými dvaceti lety, kdy musel mít každý pořad předem schválený scénář (a všechna vybočení pak hlídali a hlásili bdělí pořadatelé), se na jednom podílel i Petr Novotný, jako autor spojovacích textů. Tehdy vymyslel pro Radka originální vstup na jeviště: "Já řeknu Koho to sem čerti nesou!? A přijdou dva kluci z kapely převlečení za čerty vyklopí tě z pytle!" Radek se nápadu usmíval a ani moc neprotestoval a tím si u Petra udělal oko. Několik umělců už ho totiž s touhle geniální představou poslalo někam. Pořad se nakonec své premiéry nedočkal, ale nápad nezapadl. Naopak, zazářil v plném lesku na obrazovkách v jedněch Novotách – a sklidil zasloužený aplaus. Tedy Radkův vstup na scénu i jeho největší hit Zpíval jen rokenrol, nic víc. Petr Novotný přiznává, že u nic doma je největší Radkovou příznivkyní jeho manželka Mirka. "Jednou jsem nedopatřením smazal Radkovy demonahrávky na kazetě – a byl malér!" říká neuvěřitelně pracovitý, všestranný a stále dobře naladěný bavič. Jeho slova se potvrdila před televiními divály i paní Mirka, když si na závěr nováckého pořadu Zlatíčka, věnovaného rodině Novotných, vybrala právě Radka aby jí jako její oblíbený zpěvák přišel zazpíval - a on jí toto přání rád splnil.

Na snímku kameramana a fotografa Jana Vaniše ze křtu Radkova alba Srdce (2001) stojí zleva spisovatel Jan Šmíd, Petr Novotný, Pavel Bobek a vpravo Mirek Černý.

nahoru

Mirek Paleček

"Můj drahý přítel Janík je drahý," vysvětlil vtipným (a nevážným) bonmotem známý písničkář, proč se v Balbínce objevil bez svého obyvyklého spoluhráče. Ve stejném duchu se neslo celé jeho vystoupení - představil svůj oblíbený sport pohledem tenisového míčku, složil poklonu Jaroslavu Ježkovi a jeho stále živým písním (zdá se, že naše politická scéna se od doby první republiky až trapně neliší) a nakonec zazpíval dva kousky ze svého samostatného alba.

I když z fotky by se mohlo zdát, že kolega Mirek hodlá právě Radka přetáhnout po hlavě kusem trubky, zdání klame - všichni tři pouze nastavují mikrofon do správné výšky.

nahoru

Jaroslav Řehoř

Když Radek na setkání s kamarády uslyšel hrát a zpívat Jaroslava Řehoře písničku z r. 1950 "Kapkami si déšť do plachet vozů zpívá...", patřící k prvním, které se on sám naučil hrát na kytaru, neodolal, udělal si radost a pozval Jardu jako hosta březnové Balbínky (13. března 2007). Radost tím udělal i divákům, kteří se dobře bavili při písničkách laděných úsměvně (o kocourech dívajících se na porno), lyricky (při vzpomínání na dělnickou kolonku autorova dětství – autorova nejznámější „Nouzová kolonie“) i eroticky (objektem zpěvákova zájmu byla dívčina sice velmi půvabná nicméně dost tupá, což mu ale ve výsledku vlastně ani moc nevadilo). Jarda Řehoř (1935- 22. 9. 2010) si udělal jméno hlavně jako textař písniček pro různé kapely (Sekvoj, Bluesberry nebo Cestáři), zatímco na kytaru se začal učit až po sedmdesátce – i přesto patřil k úspěšným účastníkům soutěže Notování (do r. 2009 pod Vyšehradem v klubu Trojická, což byla mateřská scéna Sekvoje), ale rád si zahrál i při jiných příležitostech (Open Mic Potrvá) a patřil mezi stálé návštěvníky Notování i Openmiků. Smutná zpráva o jeho smrti přišla v září 2010.

nahoru

Tomáš Sláma

"...zavřete oči a uvidíte, že lépe uslyšíte..." typická sentence Tomáše Slámy, jakými svého času prokládal průvodní slovo v "komponovaných pořadech" Radka Tomáška. Jako vtipného spíkra jej pamatují diváci, kteří chodívali do divadla E. F. Buriana (dnes Archa), ještě dřív do klubu Řeznické, později do dnes už neexistujících klubů Dvojka a Amfora nebo do kinosálu v Bruselském pavilonu na Výstavišti (ani ten už neexistuje, protože shořel). Pro zajímavost uvádíme jeden z delších textů, který si půjčil od Cimrmanů:

Kulový blesk
Zatímco v sauně vypuzuje několik pánů ze svých postav škodlivé látky, venku zuří bouřka. Z čista jasna, jako by z nebe spadl, vniká do sauny kulový blesk. Zřejmě větrací šachtou, jak tomu zpravidla bývá. Když se pánové, zalití studeným potem, vzpamatují ze svého prvního šoku, začne fungovat pud sebezáchovy. Inženýr Sinkule, slaboproudař, hned ví, kolik uhodilo. Nenápadně uléhá na pryčnu a znehybní. Koncertní houslista Ujváry s hrůzou hledí na svůj dlouhý, špičatý nos. Gynekolog, doktor Plecitý, bleskurychle zkřížil nohy. Vrchní číšník Cajthaml ho chce následovat, avšak marně škube nohou. Jeho ploché chodidlo hermeticky přilnulo k podlaze. Vedoucí samoobsluhy, pan Žaloudek, v domnění, že se tím kulovému blesku zavděčí, mu nahlas začne pochlebovat: „Podívejte se, ten je ale vykutálený, a jak nás pěkně drží v šachu. Ať žije kulo…“ nedořekl. Kulový blesk hbitě proniká mezi jeho čelistmi plnými zlatých zubů. Tělo vedoucího samoobsluhy se začne rozsvěcovat jako červený lampion a z jeho úst zvolna kanou korunky, plomby, můstky… Vtom zarachotí dveře a na prahu se objeví masér Blumentál. „Pan Žaloudek, na prkno!“ Jmenovaný kolem něho prolítne jako rozžhavený meteorit přímo do bazénku s ledovou vodou. Když posléze utichne pronikavý sykot a na dně bazénku nezůstane ani kapka, zavrtí masér udiveně hlavou: „To jsem ale blázen, zaplatí si masáž a pak se vypaří!“

Tomáš Sláma si získal velkou - a zaslouženou - popularitu jako tvůrce rozhlasového Toboganu, živé přenosy si však vyzkoušel daleko dřív v neméně oblíbeném Mikroforu. Radka Tomáška si zval do obou pořadů a nejen tam - v r. 2000 hráli oba Radkové na vernisáži výstavy Františka Vlčka Andělé v zahradě, která se konala na českokrumlovském zámku.

nahoru

Ondřej Suchý

Ondřej Suchý, autor řady knížek a spousty vtipů na myší téma, založil v r. 1995 v Šemanovicích na Kokořínsku společenské minicentrum pojmenované Nostalgická myš. ČT Ostrava tu natočila poslední díl z desetiletého cyklu "Kavárnička dříve narozených" - tento oblíbený pořad začalo v r. 1998 suplovat na vlnách Českého rozhlasu 2 - Praha "Nostalgické muzeum zábavy". Od té doby, co je Nostalgická myš kvůli nevůli majitelů uzavřena, pořady nadále občas vznikají v útulné, leč velmi mrňavé hospůdce v sousední Březince. Sem byl v sobotu 18. března 2006 pozván také Radek Tomášek, aby před mikrofonem zavzpomínal nejen na své pubertální lásky. První fotka ale vznikla již o pár let dříve, ještě v Šemanovicích.

Za snímek z natáčení v Březince děkujeme panu Otakaru Tomkovi.

nahoru

Jana Šteflíčková

Na Portu přijela jako desetiletá holka v r. 1990 a hned si odvezla dětskou Portu za písničku "Miss The Mississippi", kterou si občas zopakuje i dneska, když vystupuje v na pražských i mimopražských scénách jako "osamělá písničkářka" (Balbínka, Salmovská, Trojická, břevnovský Kaštan...). Táhlo ji to k muzice různých žánrů, zpívala s country i s punkovou kapelou, s Radkem a s jeho repertoárem ovlivněným např. triem Peter, Paul a Mary vyjížděla do Německa... V zimě roku 1995 - Jana na jedné z prvních zkoušek s Radkem a svým vrstevníkem Ráďou. Dneska už si oba v muzice našli vlastní místo.

V necelých dvaceti, po roční zkušenosti na chebské divadelní scéně, se vrátila do Prahy, vystudovala DAMU, hraje v Ypsilonce (třeba ve Vinobraní, Nadsamci, Rusalce nebo v Babičce /Viktorku/).

Svoje písničky zpívala nějaký čas s dvojicí muzikantů, kteří si říkali Filmový festival, jindy Papá Leplée, potom, když se k nim připojil i bubeník, se pánové dohodli na tom, že budou Kůň a společně natočili CD Jablečno.

O Janě napsal Jiří Moravský Vrabec před Zahradou, kde v létě 2006 vystupovala (a získala Krtečka): "Má dobré pěvecké školení, dokáže zazpívat Pytlákovu schovanku technikou třicátých let i zachraptět si v moderním šansonu, solidní kytaristka, zajímavá textařka, nebojící se provokativních témat i obratů a především jedna z těch mladých dam, ze kterých na pódiu dýchá energie a kontakt s publikem naváží bez jakékoliv námahy."

Na horním snímku je Jana Šteflíčková v klubu Rybanaruby (2006), na druhém tak, jak ji poznali návštěvníci několika Radkových koncertů v Balbínce. Kapela Kůň je mimo záběr, protože Jana dává asi od r. 2008 přednost samostatným vystoupením, na kterých se stále lépe doprovází na kytaru.

Má svoje nové webové stránky (www.steflickova.cz) a možná brzo dojde i nové CD - určitě by na něj měla co dát, protože pramen její inspirace nevysychá. Na YouTube nenajdete nic, ale Jana slibuje, že se to brzo změní.

nahoru

Vojta Kiďák Tomáško

Sešli se před pár lety na Portě (jak příznačné!) a teprve tam, když měli trochu víc času na pokec, zjistili, že si rozumí nejen jako muzikanti. Vojta pak pozval Radka, aby si přijel zahrát do Lokte, Radek pozval Vojtu do Balbínky... A už to jede -"zpívají vám Tomáškové" je heslo, pod nímž už pár koncertů odehráli a doufejme, že ještě víc odehrají.

Večery v Balbínce koncipuje Vojta střídavě jako ohlédnutí za svými velkými hity, ale skoro na každém vystoupení potěší publikum i nějakou novinkou. Na YouTube tak najdete třeba "Nebe plné koní", "Bílej tirák", je tam i něco pro dobrou náladu - "Druhá míza", "Středa" a jistě zas něco přibude.

nahoru

Jiří Tušl

Škoda, že k dispozici je tak málo fotek z té doby, kdy Jiří Tušl pořádal pravidelná čtvrteční Poetická fóra v Auroře, klubu ČSSP. V Rusku už začala "perestrojka" a sem se chodilo za závany svěžího povětří. Docela absurdní situace. Tři roky (1984-1986) si zval Jiří Tušl známé i začínající básníky a spisovatele a k nim i vybrané hosty z hudební scény. Radek Tomášek tak svými písničkami provázel třeba večery s Františkem Kožíkem (viz snímek, za Mistrem vpravo však není Radek ale jeho tehdejší spoluhráč Rudolf Hrubý), Alexejem Pludkem nebo Jaroslavem Holoubkem. Píseň "Až mi stáří vklouzne do dveří" zněla pokaždé, protože tu měl rád právě tvůrce pořadu Jiří Tušl. Už tehdy chodil zásadně v černém a to mu zůstalo dodnes - jak je vidět na barevné fotce.

Oba dávní kamarádi se před Vánocemi 2006 potkali v galerii Carpe diem na křtu sbírky veršů Aloise Marhoula Kam jablko nepadá - a zase znělo "Až mi stáří vklouzne do dveří..."

nahoru

Ivo a Mirek Urbanovi

V Balbínce se v únoru 2009 představila bratrská dvojice muzikantů z Karlovarska, Ivo (v bílé košili) a Mirek Urbanovi. Podrobnosti z jejich bohatého hudebního života se dozvíte na stránkách kapely Bankrot (http://skupinabankrot.wz.cz/), kde oba momentálně působí. Ivoš zpívá, hraje na foukačku (jeho vzorem je např. i Luděk Koutný) a kytaru (i basovou), v dalších hudebních uskupeních zvládal trubku, baskřídlovku a pozoun. Mirek taky zpívá, hraje na kytaru (mj. prý i díky kytarové škole R. Tomáška, která vycházela v Sedmičce) a na pětistrunné banjo, je uměleckým vedoucím Bankrotu, kromě toho aranžuje, píše melodie i texty, přičemž inspirací je mu často přímo život. Oba bratři se vyznačují silnou sebekritičností, zatímco k chybám jiných muzikantů jsou daleko velkorysejší. Mirek je navíc chodící encyklopedií pokud jde o vědomosti např. o Rangers (potažmo Plavcích) a jejich pokračovatelích (včetně veškeré hudební produkce všech uskupení). Za přečtení stojí určitě i jeho muzikantské historky na stránkách Bankrotu (rubrika Hrůzné klame názvem).

nahoru

Franta Vlček

Osobitý písničkář Franta Vlček je v Balbínce doma - několik let tu vystupoval jako člen sdružení Krychle (Milan Jablonský, Jirka Zip Suchý, Michal Knébl, Arnošt Frauenberg, Jeroným Lešner, Petr Sedláček) na pravidelných večerech každý poslední čtvrtek v měsíci. Tradici 3/4 večerů přenesl Franta před několika lety do Domu kněžny Emy v Neratovicích, kam si zve velmi zajímavé hosty.
Radkovi pomohl František zahájit novou sezónu ve středu 2. září 2009 a obecenstvo se od něj nechalo docela ochotně sekýrovat, když ho vyzval ke sborovému zpěvu v několika svých písničkách (texty má od svého otce, Milana Dvořáka i z vlastní hlavy). Poslechněte si je na jeho stránkách - třeba "Promiňte mi", "Houbařskou", "22 párů koní" nebo "Vránu a kladivo" a bude vám asi jasné, proč kamarádi Frantovi tak vyčítají, že ještě nemá svoje cédéčko. Na portále FOLKtime si přečtěte velmi výstižnou reportáž Tomáše Pohla o tomto večeru, nazvanou "Kontrapunkt pro dva pohodáře"

Tahle fotka dokonale zkresluje skutečnost, protože Franta NENÍ menší než Radek, naopak.

nahoru

Od konce dubna je v prodeji dvojcédéčko z vrcholného období Rangers, živý záznam koncertu v Hradci Králové z r. 1971 s bonusy z koncertu v divadle E. F. Buriana z r. 1970 (vydal Supraphon) - Radek tu zpívá 500 mil.


Design: ViSt