Zavzpomínejte s Radkem na divadlo E. F. Buriana
•
•
•
•
•
•
Rangers-Plavci v Burianu
Fotka v propagační brožurce skupiny Rangers - průčelí bankovního paláce z r. 1939, v jehož pasáži byl vchod do Divadla E. F. Buriana (před tím D34 a nyní Archa), je dnes k nepoznání. Taky bufet U Rozvařilů dostal po přestavbě jinou podobu (aby v r. 2008 zmizel úplně nahrazen amerikánskou kafírnou Starbuck), o Rangers ani nemluvě.
Tady kráčí někdy po r. 1970 po Poříčí zleva Tonda Hájek, Radek Tomášek, Milan Dufek, Jiří Veisser, Mirek Řihošek a zády k nám Honza Vančura. V divadle vystupovali od března 1970, když jim sál v Dopravních podnicích na druhém břehu Vltavy začal být malý. Do Buriana na ně diváci pak chodili skoro dvacet let (většinu z té doby se už ale na jevišti střídali Plavci a Radek Tomášek se svou skupinou). Počátkem 70. let se Plavci dokonce stali více méně "dobrovolně" součástí sovětské divadelní hry - Afinogenovy Mášenky -, v níž několikrát do měsíce zpívali zhudebněné Ščipačevovy Sloky lásky. Jediný ústupek, který se jim podařilo usmlouvat na soudruhu řediteli bylo, že nemusí být na scéně, ale mohou zůstat v portále (nebo v orchestřišti).
 První "live" desku z koncertu měli Rangers...
...a natočili ji v divadle Na Poříčí. Tady je výtah toho podstatného ze "sleevenote" Miloše Skalky:
"Dobrý večer, vážení přátelé, vítáme vás v divadle E. F. Buriana... u mikrofonů dnes večer je Mirek Černý a Petr Nárožný, a u řady mikrofonů potom: Radek Tomášek, Mirek Řihošek, Honza Vančura, Jirka Veisser, Milan Dufek, Antonín Hájek - tedy Rangers!" těmito slovy zahájil inž. Miroslav Černý, jinak známý pod přezdívkou Mirek Takahoy, vystoupení skupiny Rangers 23. a 30. června roku 1970. Během těchto dvou dnů jsme byli svědky historické události - Panton natáčel první "live" desku z koncertu. Pravda, před časem se na našem gramofonovém trhu objevila deska z Beatového festivalu, ale její zvuková kvalita byla natolik špatná, že se dá hovořit o snímku více méně informačním... (...)
 Rangers jsou jedinou kapelou, jež se zabývá folk music (nebo jak to nazvete) na profesionální bázi, a právě proto mají koncerty určitý statut jedinečnosti a výjimečnosti... Dvakrát do měsíce ožívá divadlo E. F. Buriana hudbou Rangers, dvakrát do měsíce je divadelní sál dokonale nabit. A to ještě dlouho po začátku představení postávají před vchodem hloučky dalších zájemců...
Průvodní slovo inž. Miroslav Černý a inž. Petr Nárožný. Ukázky, jež jsou důkazem toho, že tato dvojice obecenstvo skutečně dovede bavit, naleznete i na této desce. Vedle věcného a exaktního Černého (inž. Černý je jedním z mála našich odborníků) vyniká Nárožného smysl pro humor a absurdno, což by nemělo nechat spát mnoha divadelním režisérům. A nejen jim.
Samozřejmě hlavním objektem diváckého a posluchačského zájmu jsou Rangers. Rangers jsou na prvním místě vokální skupinou, instrumentální stránka jejich jevištního projevu je vokálním partům více méně podřízena. Tím však nechci říci, že by technika jednotlivých hráčů byla nezajímavou - výborný je zejména Radek Tomášek na sólovou kytaru, Miroslav Řihošek na banjo a Antonín Hájek na basu. (...) Všichni členové skupiny jsou jsou po stránce hlasové technicky velmi dobře vybaveni a ve vokálních partech se velmi často střídají.
A nyní k desce samotné - snad nejdůležitější a nejcennější je na ní nálada, která autenticky demonstruje těm, kteří nikdy neviděli koncert Rangers, jak takové představení vypadá. (...) Lidé volají text s sebou, přesně tak, jak to známe ze zahraničních snímků... A na prstech jedné ruky je možno spočítat, kolika zpěvákům nebo skupinám by se u nás podařilo něco podobného. (...)"
V dubnu 2008 vydal Supraphon 2CD "Necenzurované nahrávky Rangers Live 1970/71"  - kolem alba se na internetu vyrojily určité dohady (především server www.folktime.cz, recenze Miloše Kellera "Tři kompilace" z 3. června 2008 a diskuse k ní). Album opravdu není reedicí první pantonské live desky z Buriana (ta vyšla např. na supraphonském 2CD "Rangers To nejlepší" z r. 2004 a tato stereonahrávka má stopáž pouhých 22 minut), ale skutečnou novinkou, byť záznam dvou koncertů vznikl před téměř 40 lety. Jak ve sleevenote vysvětluje Jirka Veisser, základem je jen mírně prostříhaný mono záznam z královéhradeckého Reflektoru, pořízený 21. prosince 1971, v bonusu je pak využita (mononahrávka) ze stejného koncertu, při němž vznikla oficiální live deska Pantonu (červen 1970), ale zařazeny jsou pouze písničky, které se na ni tehdy nedostaly.
Po roce zavzpomínal na první dojmy z poslechu tohoto nosiče Mirek Urban, muzikant, a navíc člověk, který má v malíčku historii Rangers-Plavců (včetně kompletní diskografie): "To 2CD mě chytlo už na první poslech. Po úvodní "Představovací písni" přišla bomba v podobě původní verze textu "Mysli na to, že přijdu" (Velké lásce zamávej). Předělaný text nahraný na LP nějak "nedržel pohromadě" (jako by byl splácaný z útržků několika různých textů na tutéž melodii, pod textem byli podepsáni tři autoři a asi to spolu moc nekonzultovali :) ). Naopak Necenzurované nahrávky vyjevily skvělý text, který možná někomu mohl připadat "lascívní", ale bylo to s ironickou nadsázkou. Povedl se i úvod k tomuto textu, kde Radek objasňuje, že text psal Vančurovi na tělo, a Nárožný s ním ne tak úplně souhlasí:)
Pecka následovala pecku, některé texty se od těch nahraných ve studiu nelišily, některé ano. "Pojďte sem" mělo jinou pouze poslední sloku, "Mám radost" přesně naopak. Pravdivost původního textu na "Mám radost" se bohužel projevila i na dalším vývoji Plavců, někoho to opravdu úplně změní... Text na "Mávaj holky" mohl totálně zlidovět, kdyby vyšel na LP. A celý ten koncert sálal pozitivní atmosférou, která se ve studiu přece jenom trochu vytrácí. Prostě skvělá deska, ať si MK říká co chce!"
První vystoupení Radka Tomáška a jeho skupiny v EFB
Radek nikdy netoužil být frontmanem - ale stalo se a on neměl na vybranou. A pak stál zase, po tříleté pauze, na známém jevišti, obklopen svými kamarády. Bylo to přesně 27. listopadu 1976 - zleva vidíte Jirku Bureše (baskytara), Rudu Hrubého (kytara), zprava stojí Karel Hovorka (zpěv, kytara) a za bicími je Jirka Myslivec.
Večerem provázel spíkr Tomáš Sláma a bavil posluchače scénkami, které mu schválili na Prkusu (Pražské kulturní středisko). Běda, když si dovolil zaimprovizovat, to pak musel Radek, jako odpovědný vedoucí skupiny, psát soudruhům vysvětlující dopisy.
Hosté Radka Tomáška a jeho skupiny v EFB
Od začátku své samostatné hudební dráhy se Radek pravidelně vracel do EFB jako na svou domovskou scénu a občas si sem pozval něčím zajímavé hosty. Pamětníci si vybavují třeba televizního sporťáka Jardu Suchánka s jeho historkami k popukání (dělal si šoufky ze svých kolegů, sportovních redaktorů), nebo na dvojici mimů Grglo s poněkud drastickými výstupy.
Nejčastěji se tu ale objevovala zpěvačka Pacifiku Helena Maršálková, pochopitelně s Džínovou láskou, k níž obvykle přidávala písničky Karlínský nábřeží a Léto je blíž.
Po Tomáši Slámovi tu v r. 1983 několikrát v roli moderátora hostoval František Ringo Čech, který stálé posluchače odbourával vynalézavým komolením názvů písniček (Až mi staří vklouznou do dveří, Jen co pancíř jsem tu svlék, Hned po ní jsem začal hrát) a hláškami typu: "Von totiž Tomášek nejni žádnej Kotvald-Hložek!" a "Ty vaše kántry koncerty, to teda musí bejt hlína!" a dával k dobrému historky z rockové scény, třeba tu, jak ve Zlíně na Intertalentu představil maďarskou art-rockovou skupinu Gé Motorok jako "Blekota a Fekota" a ti chudáci netušili, proč se jim lidi tak smějou.
Oproti Tomáši Slámovi připadal František naivnějším mladým divákům jako "správně vodvázanej", protože klidně říkal městě pojmenovaném po prvním dělnickém prezidentovi Zlín a ne Gottwaldov. S jeho statečností to ale nebylo tak horké. Když se na jednom koncertě zeptal Radka, čím by chtěl být jeho tříletý syn Filip a Radek řekl: "Komunistou,"
lidi zařvali, František Ringo zbledl a Radek klidně dokončil: "Mně to taky připadalo divný, ale Filípek měl logické vysvětlení - komunisti přece pořád lítají letadlem, on by taky chtěl lítat, takže musí dělat komunistu." Obecenstvo zařvalo podruhé, kdežto milý František po vystoupení prohlásil, že s takovým sebevrahem už na jeviště nevleze a spolupráci okamžitě ukončil.
Na obrázku z divadelní šatny je zpívající zubař Peter Topoľský, který vystupoval v duu s Katkou Karovičovou, ale protože se vhodně oženil do USA, nevracel se do Prahy z Bratislavy jako ona, ale zpoza velké louže, a s historkami o veselé americké mládeži, které diváci poslouchali pomalu s otevřenou pusou. V Burianu hostovali Katka s Petrem vícekrát, mj. 22. ledna 1981. Kromě nich jsou na fotce ještě Jana (první zleva) a Tomáš Slámovi, Radek Tomášek a Rudolf Hrubý.
Rekvizitářova vražedná ruka
Poslední kapitola Radkova působení na scéně E. F. B. začala po roce 1990, když v divadle hledali záskok za rekvizitáře. V jedné hře měl dokonce velmi významnou roli - v klíčové scéně inscenace "Vražda jako poznaná nutnost" (měla premiéru 5. dubna 1991) se z portálu vynořila jeho ruka se zbraní a ukazovák stiskl spoušť...
Ve hře Tonka Šibenice pak Radek nerad způsobil pořádně horkou chvíli herečce Mileně Dvorské, která se měla zastřelit přímo na scéně. Průšvih nastal ve chvíli, kdy pistole nevystřelila, protože ji rekvizitář zapomněl nabít. Herečka pobíhala po jevišti a snažila se vymyslet jak jinak by se mohla zasebevraždit. Nakonec se jí podařilo předat do zákulisí vzkaz - kolega praštil prknem do stolu a paní Dvorská se s úlevou skácela k zemi. Mít po ruce takovou pěknou kudlu, jakou právě zálibně leští Radek, bylo všechno jednodušší.
Ve stejném roce, kdy se zavíralo Divadlo Emila Františka Buriana, uzavřel se tak trochu i jiný kruh - Radek se před dvaceti lety, v Mášence, sešel s Jiřím Ornestem, který se střídal s Michalem Pavlatou vedle titulní hrdinky v podání Jarky Obermaierové, a v r. 1991 byl týž Jiří Ornest režisérem hry Vražda jako poznaná nutnost...
Alenina vzpomínka na její první koncert v E. F. B. před 30 lety
Psal se rok 1977 a já navštěvovala 7. třídu základní devítileté školy na náměstí Jiřího z Poděbrad. Jako odměnu za účast na jedné z akcí pořádaných školou jsem tenkrát ještě se dvěmi spolužačkami obdržela lístky do Divadla E. F. Buriana na koncert skupiny Radka Tomáška. Z vystoupení jsme byly nadšené, moc se nám líbily písničky, scénky, celkové aranžmá a proč to nepřiznat, také vystupující. Zde vznikl trochu spor zda je hezčí Radek a nebo tehdejší baskytarista skupiny Jiří Bureš, který byl naprosto nezapomenutelný ve scénce „Reportáž z Horní-Dolní aneb z Dolní-Horní“.
Jenže když ten Radek tak krásně zpíval! A bydlel hned kousek od školy a my ho mohly občas potkávat.
Protože v té době prakticky neexistovaly žádné nahrávky Radkovo písniček, donutila jsem tatínka, aby se mnou šel na koncert a nahrál mi ho. Seděli jsme v 6. řadě a tatínek měl celou dobu ruku s kazeťákem nad hlavou. Celkem takto nahrál dva koncerty (po jednom v roce 1978 a 1979), texty písniček jsem pak podle kazet přepisovala a také k nelibosti zbytku rodiny pěkně falešně zpívala. Kazeťák se u nás téměř nezastavil, ty dvě kazety jsem si pouštěla pořád dokola.
A chtěla jsem být, dle vzoru Tomáše Slámy, který v té době koncerty uváděl, konferenciérem, dokonce jsem si zkoušela koncipovat svůj vlastní program, pochopitelně s Radkovými písničkami. Byla to krásná doba, na kterou moc ráda vzpomínám!
Radkovy písničky jsem s nadšením poslouchala i v dalších letech a troufla bych si říci, že mi i přinášely štěstí. Vždy, když v raním rozhlasovém vysílání zazněla některá Radkova píseň, byl celý den velmi úspěšný. Když jsem se před mnoha lety (v roce 1981) seznámila se svým nynějším manželem, k mé velké radosti se písničky líbily i jemu. A tak jsme občas nějaký ten koncert navštívili, později i s dospívající dcerou. 
Asi před rokem jsme zjistili, že Radek se svým synem pravidelně zpívá v Balbínce a tak jsme pravidelně na jejich vystoupení začali chodit i my – a nejen do Balbínky. V dnešní uspěchané době jsou pro nás vystoupení obou Radků oázou klidu, kam si velmi rádi chodíme odpočinou a načerpat novou energii pro dny příští.
Radkovy písničky mě tedy provázely více než polovinu mé dosavadní „návštěvy“ na tomto světě, od dětství, přes dospívání až do dospělosti. Těmto písničkám čas neubral nic na jejich kráse, romantice a vlídnosti. Lidský život je krátký a velmi rychle utíká, ale s takovými písničkami a mezi přáteli je to přeci jen veselejší. Těším se proto, že i další roky mého života budou krásné písničky a setkání s takovým člověkem, jakým Radek Tomášek je, naplňovat radostí.
Takže Radku, za vše děkuji a ať se daří.
U příležitosti benefice k Radkovým narozeninám, 24. 11. 2006, Alena.
|
