Radkova kouzelná Martinka

Listopadová Balbínka (pondělí 15. 11. 2010) měla vlastně dva hosty. Tím dopředu avizovaným byl Radkův kolega z kapely, jeden z našich nejuznávanějších foukačkářů - Luděk Koutný se dostavil s kufříkem plným harmoniček, úplně maličkých i podstatnějších, a předvedl pár ukázek ze svého přebohatého repertoáru, mj. i jednoho Bacha!
Nečekaným hostem pak byla Radkova kytara zn. Martin, znalci prý dost ceněný nástroj, který jeho majitel moc často do společnosti nebere. Už dvakrát se totiž stalo, že svou "martinku" nedopatřením nechal při odjezdu na parkovišti a bojí se pokoušet osud - co kdyby se stalo, a ona tam na něj potřetí už nepočkala? Prohlédněte si taky pár FOTEK.
Další dávka fotografií je z Barči (čtvrtek 4. listopadu), kde si zase jednou zahrála celá kapela a to s tak obrovskou chutí a radostí, že nakazila celý sál. Úsměvy muzikantů i diváků dokazují, jak se všichni bezvadně bavili - přesvědčte se (TADY). Závěrem zazněl, jak už se stalo při kapelovém hraní pravidlem, Radkův superhit: "Zpíval jen rokenrol nic víc."

Podzimní úroda vystoupení

Kvůli Poháru Coutry Radia se zpozdily zprávy o Radkových koncertech, takže tady jsou: V pátek 8. října 2010 proběhl ve velvarské restauraci Na Sladovně klubový večer s Radkem Tomáškem a Fandou Zikmundem, na FOTKÁCH najdete nejen oba protagonisty, hostitele Ivu a Mirka Hádlovy, ale i řadu návštěvníků (a taky jeden talíř s velmi chutným obsahem).

Říjnová Balbínka (v úterý 26. 10. 2010) přivítala písničkářku a herečku Janu Šteflíčkovou, kterou mnozí návštěvníci pamatují jako mladičkou Radkovu a Ráďovu (i ten se nečekaně, po velmi dlouhé době, mihl v Balbínce) muzikantskou souputnici. Blok hudebně i textově zajímavých písní zakončila temperamentní Nanecochou, kterou tehdy měli v repertoáru. Na fotkách (TADY) uvidíte i Radkova kamaráda, básníka Lojzu Marhoula, který ale tentokrát přednesl jen kratičkou ukázku ze své tvorby: "O čem se nemluví"

"Žádná jiná" opět zabodovala!

Letos v říjnu proběhl na Country Radiu 1. ročník Poháru CR a opět se ukázalo, že Radkovy písničky mají jeho posluchači hodně rádi - mezi 320 nejoblíbenějšími, které vybrali do základního kola, bylo 10 Radkových!
Následovala napínavá vyřaďovací kola, kde se spolu v bratrovražedném boji utkaly mj. "Zpíval jen rokenrol" a "Žádná jiná" - a ta se pak probojovala v silné konkurenci až do finále (spolu s ní ještě "Letní den").
Když pak byl 27. října 2010 byl vyhlášen vítěz Poháru, získala "Žádná jiná" skvělou druhou příčku! Díky všem, kteří mají tenhle Radkův nestárnoucí hit pořád tak rádi, že mu neváhali opakovaně posílat svůj hlas!

Fotky z Říčan, kde Radek hrál za doprovodu Fandy Zikmunda 29. září 2010 v kulturním středisku U Labutě jsou tady

Písničky pro pamětníky

Novou sezonu zahájil Radek s Tomášem Karmazínem hned 2. září 2010 v klubu Carpe diem a překvapivě - nejméně polovina písniček patřila k těm, které v posledních letech moc často nezněly (Pět hodin ráno, Bez písní tvých...). Hezky se při nich vzpomínalo! Do zářijové Balbínky (úterý 21. 9. 2010) zamířil jako host Vojta Kiďák Tomáško a protože pospíchal na autobus, patřila mu půhodina už zkraje večera. Koukněte se na fotky a zalitujte, jestli vám to tentokrát nevyšlo - Radek byl hlasově ve skvělé formě a Fandovi Zikmundovi lítaly prsty po strunách snad ještě rychleji než jindy.

Loučení s létem

Neděle 29. srpna 2010 patřila na zámku v Bělé p. Bezdězem vystoupení Radka Tomáška a Tomáše Karmazína. Počasí sice neumožnilo původně zvažované posezení pod širým nebem, ale nikdo nelitoval, protože zámecká kaple je zvláštním místem s neobyčejnou atmosférou. Prohlédněte si tady pár nových fotek, které zachycují i následné setkání s mnoha přáteli ze všech světových stran. Velmi příjemným "speciálním" hostem byl písničkář Franta Vlček, který si taky přivezl kytaru.

V úterý 10. srpna 2010 pokračovalo na americké ambasádě v Praze prázdninové povídání o Americe ředitele Amerického centra Miroslava Konvaliny. Během dvou hodin nabídl návštěvníkům několik hostů a jejich i svoje zajímavé i zábavné postřehy (plus fotografie) z jednotlivých států na západním pobřeží USA (mj. Texas, Idaho, Nebrasca, Kalifornie, Washington). Radek Tomášek a Tomáš Karmazín doprovodili program písničkami, vesměs od amerických autorů (J. Cash, J. Denver, Simon a Garfunkel...).

Umělci v montérkách

Takhle jste je ještě určitě neviděli! Na fotce nejsou dřevorubci (popř. lesní piráti) ale Radek se svým kolegou-muzikantem Luďkem Koutným zde byl zachycen při doplňování zásob dřeva na zimu.

Zámecké léto

Během prázdnin téměř ustává kulturní dění v Praze a všichni muzikanti jezdí po festivalech, hrají na hradech a zámcích. Taky Radka jste letos už po čtvrté mohli vidět a slyšet v neděli 4. července 2010 na zámku Lemberk v Podještědí - přeneste se alespoň obrazem do úžasného prostoru Rytířského sálu. Díky panu Jaroslavu Vojtěchovi z Liberce, který z vystoupení pořídil záznam, si můžete dopřát ještě názornější ukázky na jeho stránkách videoliberec.cz. - jsou tu písničky "Duhová kulička", "500 mil", "Dům na nároží", "Tak to zkouším aspoň písní" a jako bonus "Smutný psaní".

Nezapomeňte, že závěr prázdnin (neděle 29. srpna) bude patřit tradičnímu setkání na zámku v Bělé p. Bezdězem, ale ani během léta Radek nebude zahálet a můžete ho potkat na řadě míst (viz pozvánky na koncerty).

Fotky z předprázdninové Balbínky s hostující Helenou Maršálkovou, která proběhla v úterý 15. června, najdete TADY.

Na YouTube je z tohoto večera v Radkově repertoáru nově zařazená písnička "Gambler" nebo taky "Unavený muž" s českým textem Líby Semecké.

Kouzla a čáry?

Ten večer, v neděli 6. června 2010, se divadlo Semafor nejspíš stalo místem, které ovládla bílá magie. Po dost vyčerpávajícím týdnu Radka zlobil kašel a proto si k ruce postavil tekuté bylinky a Vincentku, připravil krizový plán a průběžně varoval, že to "dneska možná tak docela nedopadne." Jenže dopadlo: Radkův hlas se dostavil právě včas, nálada v plném hledišti byla vynikající a úspěch veliký. Jestli ona v tom neměla prstíky půvabná čarodějka Saxana, která si v podobě Petry Černocké přišla zazpívat pár svých hitů? Poslechněte si v jejím podání písničku "Rákosí", k níž napsala svůj první text a věnovala ho tehdy své oblíbené skupině Rangers. "Sedávala jsem v první řadě a nemohla se rozhodnout, který z těch kluků je nejhezčí - dneska už to samozřejmě vím!" zavzpomínala zpěvačka na dobu před více než čtyřiceti lety.
Místo dlouhých řečí se podívejte na další fotky z konceru, které jsou k vidění tady. Závěrečný snímek kytice ležící na pódiu připomíná, že Radek 3. června oslavil narozeniny a některé návštěvnice mu přišly po koncertě gratulovat.

Po roce na Barče

Už loni v dubnu se v KD Barikádníků líbilo všem, příznivé ohlasy zněly z hlediště, z jeviště, i ze "zákulisí". Radek a pánové ze Simply The Four to na vlně neméně dobré nálady rozjeli i v pondělí 10. května 2010. Hostem večera byl kytarista Jan Zellen (pamnětníci ho znávali jako Jana Žižku), který se do Prahy vrátil se zkušenostmi nasbíranými za léta života v Nashvillu.

Album s fotkami najdete ZDE

A takhle vyzněla písnička"Krátký příběh". Berte ji zároveň jako ochutnávku a pozvánku do Semaforu (neděle 6. června, 19:00), kde budete mít další možnost slyšet nejen celou kapelu, ale i Petru Černockou.

Májová vzpomínka

11. května 2009 se do vesmíru vydal útlý antikvární svazek Nerudových "Písní kosmických". Měl je s sebou přibalené americký astronaut Andrew Feustel (poslední člověk, který se dotkl Hubbleova teleskopu, jenž už 20 let zkoumá hlubiny kosmu) a ten při srpnové návštěvě naší republiky předal knížku řediteli Astronomického ústavu AV Petru Heinzelovi (viz fotka). Jedna z besed s Andrewem Feustelem a jeho ženou Indirou proběhla 5. srpna 2009 i na zahradě amerického velvyslanectví a Radek Tomášek měl tu čest, že ji proložil čtyřmi písničkami - "Kymácivý měsíc je jediný titul v mém repertoáru, v němž se vyskytuje nějaké kosmické těleso," komentoval výběr úvodní písně. "Žádná jiná" patřila astronautově manželce, protože právě ona se díky svým českým kořenům stala inspirátorkou kosmické pouti "Písní kosmických". Radek byl následně pozván na recepci se vzácnými hosty, aby tam zjistil, že s Andrewem Feustelem snadno najde společné téma k hovoru - hudbu. Jak mu Andrew prozradil, mají američtí astronauti rockovou kapelu "Max Q", kde on s chutí řeže do kytary při svižných rokenrolech - prostě oba muzikanti si během večera pěkně notovali.

Jestli máte rádi Simona a Garfunkela, můžete si na YouTube už taky přehrát i "Boxera" (je z březnového Semaforu).

Semafor v rytmu rokenrolu

Tradiční v tom nejlepším smyslu slova byl další semaforský večer v sobotu 6. března 2010. Páni muzikanti se trošku špičkovali a vyčítali si ztracené trsátko, rozbitý kapodastr nebo prohozené písničky, ale především s chutí a hodně hráli a zpívali. Takhle pěkně optimisticky vyšla písnička "Sing - sing", ale Radkovi sedla i vážnější poloha ("Smutný psaní", "Tvým snům zlým", "Je prázdno všude kolem" nebo "Sám se svým bassetem" ).

Před koncem první půle koncertu se na jevišti roztancoval v chytlavém rytmu rokenrolu matador (a svého času i Matador) naší hudební scény, Viktor Sodoma, který věnoval píseň "Tak jak plyne řeky proud" k 55. narozeninám letošnímu oslavenci, tedy rokenrolu. Zrovna tento otextoval principál Semaforu pan Jiří Suchý pro svého tehdejšího kolegu Viktora Sodomu st., ovšem líbil se i další evergreen "Johnny B. Good" .
Další fotky z konceru jsou k vidění tady.

Vánoční nadílka a PF 2010

Svým přáním do nového roku se Radek poohlédl za posledním koncertem v Carpe diem, k pravé vánoční náladě se pokusil přispět svou písničkou "Vánoční noc".
Další kousek z prosincového Semaforu (o němž se víc dočtete o něco níže), "Tak to zkouším aspoň písní" , se za koledu jistě považovat nedá, ale atmosféru má taky velmi silnou, uznejte!
Tahle fotka je z neděle 13. prosince 2009, kdy se "Jednou v roce na Vánoce" už počtvrté sešli mnozí, kteří mají něco společného s muzeem v Bělé p. Bezdězem - ty, které zde pracují, ti, kteří s ním spolupracují, ale především ti, kteří ho po celý rok rádi navštěvují. Zde Radek Tomášek, Lojza Marhoul a Tomáš Adam (s Falkem) - na další snímky (s komentářem) z neobyčejně příjemného večera se podívejte tady. Shlédnout můžete i pokus o zvukové a obrazové zachycení autorského čtení - Lojza Marhoul opět přivezl "ochutnávku" ze své nejnovější sbírky veršů, která by měla vyjít v dubnu 2010: "Co s námi?" a "Odkud k nám přichází pravda?"

Červenáček se vrátil do Semaforu

Na letošním předvánočním (nebo spíš mikulášském koncertě) v neděli 6. prosince 09 se Radek v druhé půlce nečekaně objevil v košili jiné než modré barvy, ve které většinou vystupuje. Jak se po koncertě zmínil, napadlo ho blok rangersáckých hitů zazpívat v červené košili jako připomínku toho, že v podobné tenkrát hrával a občas kvůli ní zaslechl přezdívku "Červenáček" (což je vlastně nesmysl - jak znalci Foglarova díla dobře vědí, Červenáček nosil červenou čapku, ale košili modrou).
Sváteční náladu blížících se Vánoc podtrhl Radek dvojicí písní - "Pod šedou oblohou" a "Vánoční nocí". Nejeden z diváků si dojatě pobrukoval: "Nechoď s duší zamčenou..." nebo "Všichni spolu si přejeme vážně tu nejhezčí vánoční noc..." ale úplný závěr večera patřil tradičně sborovému zpěvu. Refrény znějící na plné pecky z desítek hrdel posílily trojici hlasů z pódia a rozezpívané hlediště se jen velmi nerado loučilo - "Byl králem rokenrolu..."

Ještě před přestávkou ale přivítal Radek svého hosta, jednu z Legend Pacifiku i celé naší country scény - Helenu Maršálkovou, která zavzpomínala, že sama strávila několik sezón v Semaforu, když ještě sídlil v podzemí u Václaváku. Samozřejmě, že dala i Džínovku a s Radkem pak rozehrála scénku na téma "Malý město, to je krach!" (Na YouTube je ale Helenčina "Mary-Jane" a "Čardáš")

Na úplném začátku večera, hned po vánoční hymně, tedy instrumentálce "Rolničky, rolničky" v podání kapely, Radek ze všeho nejdřív poděkoval za mediální podporu Country Radiu (jeden z jeho moderátorů byl dokonce přítomen) a vysvětlil, proč nad scénou nevisí žlutočerné logo: "Bývalý rekvizitář ho uklidil tak dokonale, že se ho nikomu nepodařilo najít!"
Další obrázky z konceru najdete zde.

Fotkou šansoniérky Jany Rychterové si připomínáme říjnový semaforský večer (neděle 11. 10. 2009) - na další fotografie se můžete podívat tady, do skvělé atmosféry, která ovládla do posledního místa zaplněné divadlo, vás vtáhnou písničky na YouTube: "Chechtací" v podání Jany Rychterové nebo závěrečná Žádná jiná.

Milena Soukupová byla hostem červnového koncertu a diváky dostala už tím, že "uzpívala" divadlo i bez mikrofonu v písničce "Tu, solo tu" a na závěr si s Radkem troufla i na Džínovou lásku. Fotky najdete zde.

Jeden večer vyšel, druhý už ne

Vystoupení v kavárně Carpe diem v pondělí 26. října 2009 byl Radek nucen zrušit, protože sotva mluvil, natož aby zpíval. Jak se dalo čekat, rýma, která ho postihla těsně před pátečním hraním ve Velvarech Na Sladovně mu spadla na průdušky a to i přesto, že se celý víkend kurýroval. Už v pátek se Radek dopoval litry zázvorového čaje od Ivy Hádlové (viz obrázek), ale už se nedalo nic dělat, viry nakonec přece zvítězily. Po celý večer byly taky v permanenci stohy kapesníků (jeden byl pro jistotu přivázaný i na mikrofonu), jak se můžete přesvědčit i na nahrávce písničky "El Matador". a taky na fotkách z povedeného večera.
A v Listárně si přečtěte, jak velvarské vystoupení zapůsobilo na Veroniku a Honzu, kteří patřili k "přespolní" většině hostů.

Mladý, ambiciózní a bezcharakterní!

Takový je ředitel muzea, kterého si Radek Tomášek zahrál v novém filmu Pamětnice. Natáčení v Náchodě věnoval Velikonoční pondělí 13. dubna 2009 (jeho role nepatří mezi "klády", je to spíš typ "paní, nesu vám psaní"), v září se byl podívat na poslední klapce, a teď už všechny zve do kina, kde by se Pamětnice měla objevit v listopadu (premiéra je plnovaná na 5. 11. 09). Jak se na stránkách filmu dočtete, ve snímku se objeví úžasná galerie snad všech vynikající herců "staré gardy" (Libuše Švormová, Květa Fialová, Lubomírové Lipský a Kostelka, Josef Somr, Jan Skopeček, Stanislav Zindulka...). Režii má Vlado Štancel, scénář napsal Tomáš Magnusek, který hraje jednu z hlavních rolí. Na fotce je s Radkem paní Nina Jiránková.

Tomáško, Tomášek a Tomáš na Gerlindě

V sobotu 29. srpna 2009 na Ranči Gerlinda v Rousměrově "Zpívali a hráli Tomáškové", tedy Vojta Kiďák Tomáško, Radek Tomášek a Tomáš Karmazín. Jak připomínají majitelé, Iva a Milan, špatné počasí zřejmě odradilo některé návštěvníky, hned ale dodávají: "Kdo u nás už byl, tak ví, že na Gerlindě jedeme, i když padá voda a fouká - máme sál a country stodolu, která se asi bude jmenovat Kiďákova. Byl u nás už po třetí a báli jsme se, že řekne třikrát a dost, ale prohlásil - Opovažte se mně už nepozvat! - Tak příště přijďte i vy a uvidíte a uslyšíte!"

Radek na trávníku

Ne, tahle fotka opravdu není ze žádného koncertu, jak je na první pohled patrné! To se Radek loni v létě (23. srpna 2008) ujal kratšího hostování na zeleném trávníku, k němuž ho zlákal kamarád, malíř František Flašar. Jako zástupce mužstva "Hvězdný prach" složeného z pestré směsi profesí (např. lékař, právník, herec - jistě jste vedle zpěváka poznali herce Ivana Trojana) provedl čestný výkop a pak odjel zazpívat do Bělé pod Bezdězem. Přestože Radek sportuje rád (mj. plavání, kolo, lyže...), vyhýbá se kolektivním sportům od té doby, co ho při sálové kopané jeden člen soupeřícího mužstva, při osobním souboji o míč, kopl tak silně do kotníku, že málem zchroml.

Z březnového diáře

V prvním jarním měsíci měl Radek napilno. V pondělí 2. března 2009 se na Country Radiu vysílal pořad Živák, uváděný Jirkou Holoubkem: do studia se dostavili, živě zazpívali a zahráli - zpěvák, muzikant, a bývalý Ranger Radek Tomášek, a s ním skvělý kytarista Fanda Zikmund, o němž se (rovněž kytarista) Jirka Holoubek vyjádřil v tom smyslu, že jistě musí existovat nějaký výnos upravující rychlost prstů kmitajících po strunách (jak ale bylo hned na úvod vysílání řečeno, ve skutečnosti se všichni sešli v rádiu před koncertem v Balbínce, tj. už 23. února 09). Pokud jste poslouchali prázdninové opakování v pondělí 31. srpna 2009 (nebo noční reprízu), byli jste přítomni historicky poslednímu Živáku, neboť od září 2009 jej nahradil jiný program.
Fotka ale připomíná, že v pondělí 23. března 09 dopoledne byl Radek pozván, aby pomáhal vyřizovat "písničkovou agendu" moderátorce Veronice Čičkové, (která se letos v létě stala maminkou kouzelného chlapečka Alexe).
V úterý 3. března hrál Radek sólově v Salmovské literární kavárně při akci stále aktivního knihkupce v. v. Vráti Ebra, který tu pořádal MINIMAX, minimální maxiautogramiádu za účasti 31 autorů od Adama po Žáčka.
Za týden, v úterý 10. března 2009 , proběhl další večer v Carpe diem, na YouTube je z něj na ochutnání "Ten, co pancíř srdce svlék", písnička, která dnes na programu už moc často nebývá.

Z únorového diáře

V Balbínce se v únoru 2009 představila dvojice muzikantů z Karlovarska, bratři Ivo a Mirek Urbanovi (více o nich se dozvíte v rubrice Okénko pro hosty). Svoje dojmy z vystoupení vylíčil Mirek podrobněji svým zábavným stylem na stránkách mateřské kapely Bankrot v rubrice Galerie a přidal řadu fotek z vystoupení. Ještě před koncertem si Radek s oběma bratry vyměňoval muzikantské zkušenosti a pak jim ochotně poskytl kapodastr i s Fandou Zikmundem – i Mirek se s uznáním zmiňuje, že když zklamalo jeho technické vybavení, nechal se „obsluhovat“ Fandou a liboval si, že takové vylepšení by mohl zavést i v Bankrotu. Mirek a Ivoš se (podobně jako to dělá Radek) rozhodovali o tom, co budou hrát, až těsně před koncertem. Z toho, co nakonec zařadili, najdete na YouTube „Piráta silnic“ a „Divný blues“ - odměnou jim byl zasloužený potlesk i rozesmáté tváře. Jste-li zvědavi, jak zní skupina Bankrot jako celek, podívejte se na vtipný klip k písničce "Už jsme svoji".

Během února 2009 se na vlnách Country Radia postupně představila dvacítka muzikantských osobností, které zavzpomínaly na svých Sedm šťastných písní . Radek byl ke slyšení v pátek 6. února 2009, kdy ho zpovídala Zorka Kratochvílová, a samozřejmě zavzpomínal nejen na svoje hity „Žádná jiná“ nebo „Zpíval jen rokenrol, nic víc“, ale taky na své hudební lásky, Johnyho Cashe, Jima Croce nebo José Feliciana.

Z lednového diáře

V lednu 2009 měl Radek ve svém diáři zatrženo víc dat než jenom již níže zmíněný semaforský večer a tak je na místě alespoň stručné zopakování a připomenutí dalších vystoupení:
Natěšené publikum přivítalo Radka na prvním koncertu v novém roce 2009 už v pondělí 12. ledna v kavárně Carpe diem a on, lehce nastydlý, měl od začátku vtipné hlášky typu: "Dneska na vás budu kašlat víc než jindy!" a pak si postěžoval, že si ubrousil nehet o vypůjčenou kytaru, když si šel zahrát s Tomášem Lorencem a jeho kamarády, takže se mu hůř hraje. Večer zahájil netradičně "Rokem": "Abyste viděli, že měním repertoár!" V Carpe měla ten večer premiéru písnička Tomáše Karmazína, kterou sám složil.

Na čtvrtek 15. ledna 2009 si trio LTW Acoustic Band (Tomáš Lorenc, Vlad. Tomek, Jiří Waters) pozvalo Radka k hostovačce do Salmovské literární kavárny jako záskok za Jitku Vrbovou, kterou v tomto příjemném lokálku obvykle doprovází.
„Jitku by žádná zpěvačka nahradit nemohla, proto nás napadl Radek,“ uvedl ho bývalý spoluhráč, basista Tomáš Lorenc. Pánové se představili svými pohodovými vyhrávkami (např. "Noční tramvaj č. 9", "Blues posledního vlaku", "Nikl song") a ve dvou blocích pak doprovodili Radka, který dal k dobrému taky párek „nočních“ písniček ("Kymácivý měsíc", "Dům na nároží") a na závěr po "Žádné jiné" (tu si zpívali všichni) ještě sólově "Cikána", kterého vypůjčené publikum přijalo velmi vřele.

Kdo byl čí host?

Velké sny se mohou plnit i po etapách: Radkovi Tomáškovi se část jeho snu z mládí splnila už ve chvíli, kdy se svou první kapelou poprvé stál jako host na prknech pro něj „kultovního“ divadla Semafor, které tehdy, v polovině 70., let sídlilo v pasáži Alfa. Krásné završení přinesl však až středeční večer 21. ledna 2009. Semafor vstoupil letos do 50. sezony a Radek, hostující se svou skupinou Simply the Four už po několikáté na jeho prknech, uvítal jako hosta svého programu pana Jiřího Suchého. Na fotce tento zakladatel Semaforu právě vypráví téměř neuvěřitelnou historku o tom, za jakých okolností se s Radkem na spolupráci dohodl. Do posledního místa zaplněné hlediště se tomu sledu "šťastných náhod" nejprve od srdce zasmálo a pak, vyzváno "Chcete si zabroukat se mnou?" se přidalo ke zpěvu písničky "Hluboká vráska": "Láska vrásky vždycky nadělá, a tak si naraž bouřku ještě více do čela..."

Ve druhé půlce večera se začala prkna pod Radkovýma nohama pokrývat vrstvou papírů s texty. Jistota je jistota - a tak měl zpěvák připraveny "taháky" pro případ, že by mu vypadla slova některé z písniček, které zpívali Rangers před téměř 40 lety.

A sálem Semaforu se zase rozléhaly trochu neumělé, ale zato velmi nadšené sbory při notoricky známých písničkách "Kingston Town", "Sing Sing", "Tulák" "Rocky Top" - veselé střídaly poetické "Neplač malá" nebo "Orchidej" a taky další obnovená premiéra, dech beroucí "Smutný psaní".

Ke krásným chvílím večera patřila oblíbená španělská série v podání Radka a skvělého Fandy Zikmunda, jehož nádherné kytarové sólo z Felicianova "Cikána" si díky vytrvalému potlesku užili diváci i v přídavku (můžete najít na YouTube).

Závěr úspěšného vystoupení patřil už tradičně hitu "Zpíval jen rokenrol, nic víc", při němž si s velkou chutí a konečně na plné pecky zabubnoval Richard Bardon a udělal tak radost divákům i svým kamarádům ze sponzorské stavební společnosti 3+S.

Nedělní chvilky poezie

„Trocha poezie nikoho nezabije!“ tvrdil už před mnoha lety pan Jiří Suchý a návštěvníci prosincových koncertů to teď můžou dosvědčit, protože někteří z nich byli dokonce tři neděle po sobě přítomni Radkovým vystoupením, na kterých zazněly verše.
Ve dvou případech šlo o autorské čtení – Radkův přítel Lojza Marhoul stihl letos dokončit svou osmou sbírku básní a tu hned po křtu představil širšímu publiku nejprve na setkání v zámku v Bělé pod Bezdězem (tady se už brzo o třetím večeru „Jednou v roce na Vánoce“ ze 14. prosince 2008 dozvíte víc). O týden později (21. prosince) vzal „Anděla s černým křídlem“ i do klubu Carpe diem, kde ho publikum vítalo jako starého známého (nějaké ukázky se možná dočkáte i na YouTube, víc o Lojzovi najdete na www.marhoul.eu).
„Myslel jsem, že do repertoáru mi bude mluvit jenom můj synek, ale Tomáš je snad ještě horší!“ litoval se Radek, když jeho jinak celkem poslušný žák náhle projevil iniciativu a zeptal se, kdo chce slyšet "Barevnou obálku". Chtěli všichni, takže se Radek musel podvolit. Už minule zavzpomínal na Bratislavskou lyru, jak dcera jeho tehdejšího spoluhráče Karla Hovorky, když viděla v televizi trémou vibrujícího otce, si zhluboka povzdechla: „Má tohle tatínek zapotřebí?!“ Autoři písničky si prý tehdy dělali naději na nějakou tu Lyru, ale jak poznamenal interpret, výsledné vyznění měli ve svých rukou do značné míry zvukaři – což byli slovenští vlastenci, takže z ceny nebylo nic…
Jelikož si Radek (ale taky docela dost z přítomných) před týdnem na zámku v Bělé zopakoval pár koled, přispěl ke svátečnímu vyznění večera i v Carpe. Prozřetelně vybral ty nejznámější koledy a tak nakonec procítěně dudlal celý sálek: "Dudlaj, dudlaj, dudlaj dá!" Nakonec obdržel i několik dárků k Vánocům, třeba od Jitky (respektive od jejího výtvarně nadaného syna Prokopa) svůj povedený portrét v kostýmu bukanýra (jde o ilustraci k písničce Kingston Town).

Hostem prosincové Balbínky byl známý písničkář Vojta Kiďák Tomáško, který si kromě kytary přivezl ze svého bydliště v Lokti nad Ohří také útlou knížečku s kouzelnými verši Jaroslava Wykrenta, jimiž přispěl k už tak náramně veselé náladě. Večer 28. prosince 2008 nabíral na obrátkách postupně a končil skutečným souzněním mezi vystupujícími (Radka doprovázel Fanda Zikmund) a posluchači, které Vojta Kiďák využil jako mnohohlasý sbor ke svým písničkám (mj. Armagedon, Co můžeš mít, Druhá míza, Odpadní song - některé už najdete na YouTube). Velký úspěch měl ale s písničkou, která patří k jeho nejkratším: jmenuje se Lojza a na první pokus nevyšla, z čehož pánové Tomášek a Tomáško usoudili, že nejspíš přece jen nějak příbuzní budou ("Taky pořád někde něco zapomínáš?" ujišťovali se před začátkem večera.) Radek ani nemusel vyzývat diváky, aby si s ním zazpívali, protože dávno ztratili ostych a loučili se se starým rokem bujarým zpěvem. Krásný večer tak skončil po několika přídavcích zase až krátce před jedenáctou.

Kalamity Helena rozsvítila Balbínku

Skleróza se skloňovala ve všech pádech: „Všimli jste si, že mi ten mikrofon chvilku nefungoval?“ ptal se Radek s omluvným úsměvem, když přeskočil dvě slova v jedné písničce. Několikrát mu upadlo trsátko (které mu ochotně podávaly divačky sedící mu doslova u nohou, tak bylo plno) a to zas komentoval: „V prvním stadiu vypadává z ruky trsátko, ve druhém kytara!“ ale návštěvníci ho nebrali vážně, protože bylo vidět, že si večer užívá a baví se stejně jako oni. Po Radkově boku zasedl v Balbínce už podruhé usměvavý Fanda Zikmund, který si snad na každé vystoupení připraví nová a ještě hezčí sólíčka i doprovody. Mikrofon „vypadl“ i pozvané Helence Maršálkové, která nastoupila po přestávce a dodala večeru další grády svou živelností. Temperamentní zpěvačku a jednu z legend Pacifiku překřtil Radek na „Kalaminy Jane“, protože několikrát vytrhla kabel od mikrofonu a nakonec odzpívala Džínovku bez pomoci techniky. Jakou scénku ze známého dueta udělala se můžete přesvědčit na YouTube. A opět ta skleróza: Pokus dát dohromady „Malý město“ nějak nevyšel a Radek to zamlouval připomínkou velkého vítězství písničky Tonyho Linharta „Karlínský nábřeží“ (taky zazněla v Balbínce) v hitparádě 895 nej písniček Country Radia. „Letos to nebylo nejhorší,“ konstatoval skromně fakt, že on sám měl v hitparádě 16 písniček a „Žádná jiná“ se ocitla na krásném 34. místě. „Škoda, že spolu žádného takového úspěchu dosáhnout nemůžeme,“ litoval pokrytecky a vysvětloval: „Napsal jsem hrozně hezkou písničku, ale má moc slok, ty by se Helenka nikdy nenaučila. Já bych text sice mohl vytisknout, ale je mi jasný, že bych ten papír pokaždý zapomněl doma… Takže už žádný další hit neuděláme!“
Po velmi dlouhé době zazněla tentokrát i velmi dlouhá Denverovka Pět hodin ráno, která jasně dokázala, že to s Radkovou pamětí není zdaleka tak zlé, jak často deklaruje.

Další nové investice

Pomalu celý svět je zmítán finanční krizí - a u nás? Všichni v klidu investují! Majitelé klubu Carpe diem, který se od začátku vyznačuje kultivovaným prostředím a postupně si získává značnou oblibu, vrážejí finance do technického zabezpečení. Při říjnovém koncertě se divákům lépe dýchalo díky nové vzduchotechnice, při listopadovém se muzikantům lépe hrálo díky nové zvukotechnice. V obou případech doprovázel Radka jeho stále se zlepšující žák Tomáš Karmazín, který se rovněž pochlubil krásnou investicí - přinesl si novou kytaru. A protože mu bylo poněkud trapné (velmi chvályhodný postoj!) aby hrál na lepší nástroj než jeho učitel, půjčoval ho Tomáškovi. Ten zatím investoval pouze do nových strun na staré kytaře, ale slíbil, že si do příště pořídí i nový kapodastr. Tomáš, dychtící po dalším rozšiřování repertoáru, nacvičil několik písniček z "šerého dávnověku", takže pár překvapených jedninců zavzpomínalo, jak už před lety, na jednom koncertě v E. F. Burianu (přesně 8. září 1983) "Jižní vítr přivál Barevnou obálku z cest". Ano, typická festivalovka, která zazněla na Bratislavké lyře v r. 1980 a pak už jen velmi zřídka a výlučně s celou kapelou, nevyzní špatně ani takto komorně pojednána. Poslední fotka připomíná říjnové vystoupení básnického barda Jaroslava Holoubka, který přišel představit své dvě nové knížky, ale četl verše i z těch už dříve vydaných. Jeho rozevlátá gesta i barvitá přirovnání ovládla sál, jehož zdi sice náhodou, ale zato velmi příhodně ozdobily obrazy Milana Ressela.

Zase jednou se trhaly struny

Další ze série ojedinělých semaforských vystoupení proběhlo tentokrát poprvé ve všední den, ve středu 8. října 2008. A zase byl připraven nadmíru zajímavý program, do něhož jako milý host přispěla zpěvačka Jana Šteflíčková - pamětníci ji dobře znají, protože s Radkem začala hrát už v patnácti letech (jak tvrdí on, Jana říká, že jí bylo teprve čtrnáct). Dnes účinkuje v Ypsilonce, ale především vystupuje jako zajímavá, osobitá písničkářka. Po dvou ukázkách z vlastní dílny (Můj milej, Poslední páv) dala k dobrému "Miss The Mississippi", písničku, která jí přinesla Dětskou portu v r. 1990. Jak už si náhoda zahrává, na zkoušce s kapelou Simply The Four zjistily obě strany, že právě v téhle písni někteří pánové (tehdy v jiné formaci) Janu před pár lety doprovázeli.
Radek ml. zase doprovodil Radka st. v klasické "španělské sérii" a uháněl na zkoušku své kapely Clou, která vydala třetí CD a chystá se s ním na turné.
Na Ráďovy obvyklé špílce na otcovu adresu tak nějak nezbyl čas, ale diváci nebyli ochuzeni o slovní přestřelky. Ukazuje se, že mladší generace všeobecně nemá příliš úcty k sólistovým šedinám. Když Radkovi praskla struna na kytaře, sáhl po nástroji kapelníka Luďka Koutného s přípodotkem: "Mohl bys mi ji půčovat častěji." Odpovědí mu bylo pouze rázné: "NE!" a když si pak Radek dovolil ještě podotknout, že struna nevydržela, protože mu Luděk dal starou, odsekl jmenovaný: "Nos si svoje!" Zpěvákovi nakonec nezbylo, než přímo na jevišti strunu vyměnit (samozřejmě opět ze zásob neustále zneužívaného Luďka), a takto vzniklou pauzu kapela s radostí využila a předvedla bravurní verzi oblíbené orchestrálky "Orange Blossom Express".
Druhá půlka večera nabrala na obrátkách a vyvrcholila hity z doby Radkova působení u Rangers, které dostaly novou podobu. Ukázalo se, že se k nim dá přistupovat i jinak, bez proklamovaného návratu ke "klasickému" zvuku, který se prostě nemůže podařit - písničky znějí sice vědomě odlišně, přesto známě a pěkně - s bicími a kytarami, jen tři hlasy k dispozici, a přece náramný zážitek. Nejspíš právě proto, že nejde o písničky jenom pietně oprášené, ale udělané s chutí znovu a po svém. Zaznělo "500 mil" (najdete na YouTube) "Tvým snům zlým", "Tulák", "Orchidej", "OK" a nově nazkoušený a pěkně svižný "Rocky Top".

Muzikanti se rozjeli a jak byli při chuti (taky díky perfektnímu zvuku nového semaforského mistra zvukaře) přinutili Radka, aby na dobrou noc ještě jednou rval struny ve svém vlastním hitu "Zpíval jenom rokenrol, nic víc". Zde je na místě maličká výtka směrem k nadšeným divákům – doprovodný sbor už šel velmi dobře, snad jen někdo se trochu opožďoval při skandovaném potlesku.

Když trpí interpreti

"Je fajn, když přijde nějaký host, ale ještě lepší je, když má Radek celý večer sám pro sebe a může zazpívat víc písniček!" pochvalovali si zahájení nové sezóny v Balbínce diváci, scházející se jako obvykle dlouho před začátkem programu. Mohli tak zhodnotit i novinky, k nimž během prázdnin v této útulně omšelé hospůdce došlo: "Kromě vstupného podražilo pivo i víno!" konstatovali jedni. "To asi proto, že guvernér investoval do sanitární keramiky!" vysvětlili si to druzí po návratu "ze zákulisí".
Kolem sedmé dorazili i účinkující. Ráďovo triko ladilo s barvou nového umyvadla, jeho obličej hrající dozelena ale svědčil o tom, že je mu hodně mizerně. Po krátké poradě o změnách v programu se začínalo přesně v osm a končilo mírně po desáté. Chvilkový výpadek textu sváděl Ráďa pantomimicky na nefunkční mikrofon, ale Radek st. vrtěl hlavou: "On sice kouká vyčítavě na mě, ale to jenom proto, aby vás zmátl. To samé dělal už v mojí první kapele Karel Hovorka - když něco zvrzal, začal se hned káravě rozhlížet po zvukaři, proč mu nedal lepší mikrofon!" zavzpomínal.
Ke konci večera pak Radek odmítal zpívat některé písně s tím, že se mu krátí dech. "Je spravedlivé, aby, když trpí interpret, trpěli i posluchači!" prohlásil rozhodně. Diváci pochopitelně na výmluvy nedali a potleskem přiměli trpící interprety ještě k několika přídavkům.

O té cestě jsem snil

Když se nějaká akce častěji opakuje, mívají pravidelní návštěvníci sklony je porovnávat. Jak by se tedy z tohoto hlediska dal asi zhodnotit Radkův čtvrtý samostatný "zámecký" koncert v Bělé, který se konal v sobotu 13. srpna 2008? V čem se tento večer lišil od ostatních, v čem ctil zavedené tradice? Podívejte se na malou reportáž se závěrečným překvapením.

Přečtěte si také povídání o vernisáži "Aprílových knížek" ing. Libora Michaláka a obrázků ze "Světa zvířat" Miriam Štěpánové, na níž Radek spoluúčinkoval v sobotu 6. září 2008.

Jak si Radek užil léto?

Když zrovna někde nevystupoval s kapelou nebo sám (soukromých zájemců je víc než kolika může vyhovět), zajezdil si s kamarády judisty v jižních Čechách na kolech a pak, na návštěvě u jiného kamaráda, vyzkoušel unikátní autíčko zn. Lotus.
Pár dnů strávil taky na Vysočině, protože nejen chalupa volá po soustavnější údržbě, a z lesa se vynořil zarostlý "třídenním" strništěm. Mezi tím vším si ho každou chvíli někdo pozval do rádia - nejčastěji byl slyšet z Country Radia (Tony Linhart měl Radka dvakrát v Ozvěnách osadních ohňů), ale taky Miloš Skalka se ho v Nočním proudu na Regině vyptával na celkem obvyklé záležitosti včetně toho, proč kdysi odešel od Rangers, ale zato k tomu pouštěl písničky-perličky, které se naopak ve vysílání snad ještě nikdy neobjevily.

Trubadúři na Lemberku

Zatímco běžní pracující si v létě obvykle vybírají dovolenou, muzikanti, ti novodobí trubadúři, jim ty chvíle odpočinku zpestřují - a přesně tam, kde byste pěvce s loutnami čekali, tady na hradech a zámcích. "Pořád přicházeli další diváci a pořadatelé museli pořád nosit další a další židle!" líčil jeden přímý účastník první dojmy po příjezdu na severočeský zámek Lemberk (spojený s osobou sv. Zdislavy z Lemberka, která měla schopnost zázračně uzdravovat nemocné). Radek Tomášek a František V. Zikmund nejspíš na loutny moc hrát neumí, ale kytary i zpěv zvládají mistrně, takže své četné posluchače v krásném prostředí Bajkového sálu v žádném případě nezklamali - jak svědčí i poděkování v Listárně. Další fotky z vystoupení si můžete prohlédnout přímo na stránkách zámku Lemberk.

Letní host Rangers Bandu

Stává se pomalu tradicí, že kapela Rangers Band, která má svůj hlavní stan v břevnovském klubu Radost, si v létě pozve Radka do svého pravidelného programu. Letos už tu byl potřetí a jeho třetina večera měla u stálých návštěvníků opět bouřlivý ohlas (třeba Boxer nebo Žádná jiná). Samozřejmě ale, že nejsilnější potlesk sklidily "Kingston Town" a "500 mil", při kterých Radka doprovodila celá kapela. Mimochodem, tihle "muži v černém" nedávno vydali svou první desku - jmenuje se jednoduše "Rangers Band".

Parádní závěr sezóny v Semaforu

Víkend 14. a 15. června dal Radkovi výjimečnou možnost zahrát si dvakrát za sebou se svou skvěle sehranou kapelou a on té příležitosti dokonale využil. V sobotu vystupoval na F&C festiválku Habřinka v Českých Libchavách. (Na stránkách festiválku najdete fotogalerii, z níž jsme si jednu fotku vypůjčili, i zhodnocení celé podařené akce). A protože duchovního otce a hlavního pořadatele festivalu Luďu Vinzense už loni napadlo, že by chtěl slyšet "Džínovou lásku", pozval taky Pacifik. Radek si tak mohl s Helenkou Maršálkovou zapět dvě dueta - slavnou a stále žádanou "Džínovku", po níž následovala trefná a vtipná (stále ještě novinka) "Malý město".

No a v neděli Radek vystřídal partnerku a pozval k hostování do Semaforu Petru Černockou, s níž si "Malý město" zopakoval. Petře nedělá problém navázat spontánní kontakt s publikem, které si samozřejmě vyžádalo "Saxanu". Příběh naší nejoblíbenější čarodějky (kam se hrabe Harry Potter) bude pokračovat v novém filmu, pro který Petra napsala úvodní písničku - jelikož ještě slova zpaměti neumí, nemohla ji předvést. Na přání z publika zato zazpívala "Krásnou a hloupou" a taky "Rákosí", jeden ze svých prvních textů, který na začátku své kariéry přinesla klukům z Rangers. Po přídavku, při němž ji doprovázel i Radek, už Petra pospíchala k televizi, koukat na mistrovství světa ve fotbale (jak aspoň tvrdil její manžel Jirka Pracný).

Podpořit svého otce přišel podle slibu i Radek ml., hlavu pod maskáčovou "bejsbolkou" plnou ne fotbalu ale nové desky, kterou připravuje se svou kapelou, takže jakmile naposledy hrábnul do strun ve strhujícím finále Cikána, uháněl zase zpátky do zkušebny (a dodržel slovo, za ty dvě písničky se peněz nedožadoval, nejspíš si chce honorář vybrat jinak).
Snad jedinou nevýhodou divadla Semafor je, že se tu nedá do nekonečna přidávat jako třeba v Balbínce - dva kousky a dost, i když se diváci můžou uplácat! Ale jestli se vám program líbil, udělejte si zase čas ve středu 8. října, už dneska Radek s kapelou přemýšlí, čím nebo kým vás překvapí.
V listárně si přečtěte ohlasy na vystoupení - samozřejmě budeme rádi, když přidáte i svoje dojmy.

Jako při generálce na Vánoce

si mohli připadat diváci v Balbínce 11. června 2008. Na závěr sezóny si Radek pozval jihočeskou rodinnou bluegrassovou a navíc velmi dobrou kapelu Luňáčci. Otec Jaroslav Luňáček, s ním dva synové (Jaroslav a Jan) a dcera Lenka hráli svižně a s chutí a líbili se, takže hostování v Balbínce snad pro ně nebyl ani trochu "Blbej den" (což je název jedné z jejich písní). Jako přídavek pak zvolili vánoční gospel "Mary´s Christmas", další ukázku ze svého alba Nashvillský sen - a tím pak obdarovali nejednoho diváka (proto ten titulek o generálce na Vánoce!). Otec Luňáček může být na své ratolesti pyšný, ale ani Radek st. zřejmě neměl špatné výchovné metody, protože Ráďa ml. se dostavil, přestože opravdu nebyl ve své kůži, předvedl obvyklý profesionální výkon a dokonce potvrdil, že je ochoten v neděli v Semaforu zahrát - i zadarmo!

"Vzduch jako horké závaží

tíží tě ze všech stran..." zpíval Radek v pondělí 2. června 2008 v klubu Carpe diem, vyhrnoval si rukávy a rval ze sebe košili (škoda, že zůstal na půl cesty!). Přidal taky historku, ze které vyplynulo, proč v písničce Prázdné nádraží, jejíž tematikou se chtěl ještě za Rangers tak trochu přihlásit mezi trampy, píská zrovna vláček a ne vlak: "Musela to být zdrobnělina, protože jako malý jsem měl takový sen, že dostanu vláček pod stromeček, ale nikdy jsem ho nedostal..."
Marek Brodský se omlouval, že vedra uhodila dřív než dorazili opraváři na klimatizaci, ale protože návštěva byla tentokrát o něco slabší než obvykle, dalo se v podzemním sálku celkem přežít - dokonce i když diváci odmítali tleskat mírněji a ohřívali tak prostředí ještě víc.
Oba pánové se pak o přestávce sešli se svými diáři, aby domluvili Radkova vystoupení až do konce roku.
"Už víc neuslyšíte, protože toho víc neumíme!" tvrdil Radek po Žádné jiné. "Snad kdybyste zaplatili další vstupné, pak možná..." smál se, když vysvětloval, proč je program mírně omezen co do počtu písniček - Radka v Carpe doprovázel a Ráďu zastupoval František V. Zikmund, který zatím nemá nastudován celý "komorní" repertoár, ale učí se rychle a navíc vyšperkoval řadu známých písniček novými kytarovými sóly. A jak to dopadlo? Samozřejmě, že se přidávalo!

Setkání jiného druhu

Dvakrát za sebou, v Neratovicích (15. května) a ve Slaném (21. května) se na jednom pódiu prostřídali bývalí kolegové - Radek byl pořádající agenturou pozván jako jeden z hostů večera, v němž vystupovala skupina Rangers. Fotka, kterou poslala Jitka z Prahy, zachycuje právě ono střídání - Honza Vančura míří do zákulisí, k mikrofonům usedají Radek s Ráďou. Na druhé fotce je Radek ve společnosti Zdeňka Vrby, moderátora Nočního proudu stanice Regina, který Radka nedávno důkladně vyzpovídal. Radkovi tak veřejně unikl slib, který vítají nedočkavici těšící se (už asi dva roky) na dokončení nového cédéčka.

Balbínka nebo Carpe diem?

Je to těžká volba, oba sály mají své přednosti a dobrá nálada vládla jak v Carpe diem (24. dubna 2008), kde Lojza Marhoul četl mezi Radkovými písničkami svoje básně, tak v Balbínce (v pondělí 5. května 2008), kam se nechala dovézt Helena Maršálková se svým sešroubovaným kotníkem (zranění samozřejmě nijak neovlivnilo její pěvecký výkon). Nejlíp tedy udělal ten, kdo navštívil oba koncerty.
Návštěvníci Carpe měli dokonce možnost trojího uměleckého vyžití - když si vyposlechli Radkovy písničky a Lojzovy verše, mohli si prohlédnout výstavu Marka Brodského. Jeho obrazy mají maličko neobvyklé náměty, jsou na nich kostelíčky, hrobečky i celé hřbitůvky, avšak kupodivu nepůsobí nijak depresivně, naopak spíš jako docela příjemná místa (posledního) odpočinku.
Do Balbínky zase jednou dorazil Radkův dávný kamarád ze Švýcarska Jirka Hertl a přivezl s sebou celou partu přátel. Podle ohlasů z publika se večer povedl: "Radek zpívá pokaždé moc hezky, ale tentokrát byl obzvlášť ve formě!" pochvalovala si nejedna stálá návštěvnice.

Jestlipak mu syn uvěří?

Díky tomu, že si Radek ve středu 9. dubna 2008 nepozval žádného hosta, ale přitom dodržel obvyklý časový rozvrh, potěšil své publikum i písničkami, na které jindy nedojde. A tak zpíval taky "Až mi stáří vklouzne do dveří", písničku, která dobře souzněla se špičkováním mezi otcem a synem. "Když jsem před lety napsal slova k "Nejde to vyhrát", projevil Ráďa zájem, že by to možná zpíval. Měl zrovna čerstvé zkušeností podobného druhu, i když se k tomu dneska nechce znát," prozrazoval Radek st. "Umělec ale potřebuje zážitky, aby měl inspiraci, Ráďo!" dodal poučeně. Syn se zatvářil (viz obr.) a povzdechl: "Tos mi měl říct dřív!" Oba protagonisty, kteří se na jevišti sešli po delší přestávce, společné hraní viditelně bavilo a (jako obvykle plná) Balbínka se skvěle bavila s nimi.
Během večera zaznělo i několik plánů a slibů do budoucna, z nichž nejreálněji vypadá projekt Supraphonu, který teď v dubnu vydává dvojcédéčko se starými Rangers. Je to v podstatě záznam koncertu v Hradci Králové z r. 1971, doklad doby, když už začínalo přituhovat, ale pánové si ještě mohli leccos dovolit. Pamětníci téhle slavné éry se mají na co těšit, ostatní lépe pochopí, proč zrovna tahle parta měla takový úspěch.

Jak si pěkně užít večera

Do jisté míry to byla několikanásobná premiéra - Radek Tomášek měl ve středu 19. března 2008 svůj první koncert v příjemném vinohradském klubu Carpe diem, poprvé v Praze tu s ním místo Radka ml. hrál na kytaru František V. Zikmund a básník Alois Marhoul četl poprvé básně ze své připravované sbírky. Už názvem "Carpe diem" zve klub návštěvníky aby užívali dne - a oni bez ostýchání poslechli. Těžko soudit, kdo koho nakazil dobrou náladou, protože se usmívali jak všichni tři účinkující, tak posluchači, kteří se opět nehodlali smířit s tím, že po desáté by měl být konec. Radek se nechal "utleskat" a přidával, poslední dvojbásní Pravda a Lež ještě přispěl Lojza - ale pak už byl opravdu konec. Až na pár drobností (bylo potřeba "za pochodu" doladit zvuk - díky, pane Toniko!) dopadla premiéra velmi úspěšně - což přivítali nejen pravidelní diváci, kterým už je Balbínka trochu těsná. Carpe diem zatím boduje levnějším vstupným, ale má i výhodu dobrého spojení a velmi příjemné a ochotné obsluhy - o chod klubu se v současnosti stará (mj.) Marek Brodský se svou dcerou Bárou (tato studentka divadelní vědy se ujala fenky Babu, která se po vystoupení přišla kamarádit s Radkem).
Pokud byste nevěděli jak si pěkně užít večera ve čtvrtek 24. dubna přijďte do Carpe diem - ke slyšení tu zase budou písně Radka Tomáška a verše Lojzy Marhoula. Pro jistotu si ale místo rezervujte včas, klub není nafukovací a "kdo pozdě chodí sám sobě škodí"!, jak se ukázalo už teď.

Hledal se nový pán pro Leona

Jeho páni Hanička a Jirka Vágnerovi se chystali stěhovat z krkonošské boudy, kde dosud provozovali bufet Na Rozcestí, ale protože jejich nádherný kocour byl široko daleko známý svůdce, usoudili, že by bylo škoda, kdyby měl opustit své teritorium (a početné potomstvo). Snad se ho někdo ujal.

Ty písničky zná přece každý!

"Tak vidíte, pánové, já nejsem jediný pamětník!" prohodil Radek Tomášek vítězoslavně ku svým mladším kolegům z kapely Simply The Four, když se na otázku, kdo pamatuje jeho působení u skupiny The Rangers, zvedl v hledišti Semaforu les rukou. Sobotní večer 8. března nebyl věnován oslavě MDŽ, ale ve své druhé půlce právě vzpomínce na ono krásné období před pětatřiceti a více lety. A jestliže měl někdo pochybnosti, jak diváci přijmou blok evergreenů v novém kabátě, hned po první písni "Tvým snům zlým", mohl konstatovat - je to úspěch! Dlouhotrvající potlesk následoval i po všech následujících titulech (Kingstontown, Neplač, malá, O. K., Sing Sing, 500 mil, Orchidej, Tulák). Radek vybíral ty písničky, na kterých má autorský podíl, ale i ty, které se mu vždycky líbily - je pochopitelné, že nemohly znít stejně jako staré nahrávky, ale výsledný dojem byl víc než sympatický. Však při přípravě neponechala kapela nic náhodě, i baskytarista Richard Tomíček si speciálně pro tuto příležitost pořídil unikátní nástroj, elektrickou basu (na fotce stojí vpravo), aby zvuk byl co nejautentičtější. Na rozdíl od svých parťáků Luďka Koutného a Františka Zikmunda se však Richard Tomíček u basy ani Richard Bardon u bicích k pečlivě vyladěným vokálům svých kolegů nepřidali.

Jako host vystoupil po přestávce další pamětník, Mirek Černý, první konferenciér Rangers, a sugestivně přednesl dva ze svých nejslavnějších textů - Sto let a Balíček karet.
Rozcházející se diváci si po koncertě vyměňovali spokojené úsměvy i dojmy a ze všech stran se ozývala slova díků za krásný zážitek. A taky zvědavé otázky na téma "Připravuje Radek nějaké překvapení i na červnový koncert? A jaké?" Na první je odpověď "ANO", na druhou "Ještě chvíli vydržte, pracuje se na tom!"

Nejen pro zamilované

Valentýnský svátek zamilovaných u nás ještě tak úplně nezdomácněl, aspoň Radek se na úvod večera smál, že je to náhoda, že únorová Balbínka je právě na Valentýna a Semafor bude zrovna na MDŽ. Náhoda asi nebyla, že Radkovým písničkám, ve kterých se tak často mluví o lásce, naslouchalo i několik párů, které se držely za ruce (v případě mladších ročníků i za jiné části těla). A Radek jim taky opravdu "nádherně něžně zpíval", tak, jak to právě on umí (v uvozovkách je citován komentář, který zazněl na Country Radiu, právě když dozněla "Duhová kulička").
Okénko pro hosta patřilo Janě Šteflíčkové, která "dala" pár svých novinek a s oběma Radky zavzpomínala na starý repertoár, se kterým před lety jezdili do Německa. Jde jim to dohromady pořád moc pěkně.
Kdo by si nepovšiml, že od konce loňského roku, navzdory mírné zimě, do peněženek zavál mrazivý vítr. Také generální guvernér Balbínovy poetické strany se netajil tím, že hodlá zvyšovat ceny a každého příchozího vítal přívětivě: "Takhle levný je to naposled!" Muži v černé buřince se nedá odporovat, takže kdo si bude v dubnu chtít poslechnout Radka, ať si s sebou laskavě vezme větší hotovost.

"Budeme vám hrát a zpívat až do rána!"

sliboval Radkův první zahraniční host na scéně Balbínky ve své úvodní písničce v pondělí 7. ledna 2008. Folkový zpěvák z Madagaskaru, který vystupuje pod uměleckým jménem Mami Basta, sliboval ve své zpěvné a temperamentní mateřštině a obsah písně divákům přibližně nastínil Tomáš Lorenc. Ani ten neumí malgašsky, ale s Mamim se shodne francouzsky, protože tato hvězda ze vzdáleného ostrova už si udělala jméno i v Paříži, odkud k nám přijela v rámci menšího středoevropského turné. Mami Basta se líbil moc a taky on se asi cítil dobře, i když ho Tomáš nechal na holičkách a nenamáhal se překládat mu, co o něm vykládá.
Nebylo to ostatně nic špatného, diváci se dozvěděli třeba, že dívky na Madagaskaru jsou velmi zdrženlivé a zásadně nekoketují, takže chudák kluk nikdy neví, na čem je. Když už ale jde do tuhého, dívčina nakonec barvu přizná a miláčka dostane z duševních muk - přibližně takový byl obsah jedné z Mamiho písniček, které vycházejí z lidových kořenů, ale odrážejí i současný život. Mami je ostatně na ostrově jedničkou ve své kategorii a za to vděčí jistě nejen kouzlu své osobnosti.

Na útěku před princeznou

Prosincová Balbínka (pondělí 13. 12. 07) představila Radka ve špičkové hlasové formě a jinak jistě politovánihodný fakt, že ohlášená Jana Šteflíčková padla za oběť bacilům, dal na druhou stranu protagonistovi večera víc prostoru a dostalo se i na kousky, které zaznívají vzácněji. Jana byla přítomna alespoň prostřednictvím svého cédéčka Jablečno, které letos nahrála se svou kapelkou. Radek mladší těžil z laskavosti svého otce, který mu natáhl nové struny na kytaru, a jako poděkování za to zpíval o poznání víc a silněji než jindy. Atmosféra byla vskutku sváteční, potlesky mezi písničkami mohutné a uznalé a Radek vyplňoval přestávky nutné k naladění kytar zábavnými historkami. Ta nejstarší se týkala zájezdu Rangers do SSSR v r. 1972: "Slavil jsem veliké úspěchy se svou jedinou sólovou písničkou 500 mil," vzpomínal na putování po zakavkazských republikách.
"Dostávali jsem od místních děvčat květy (plyšáky tam tehdy nějak neměli) a jedna fanynka si dokonce zjistila, kdy odjíždíme, a přinesla mi k vlaku sbírku od dagestánského národního básníka. Ta dívka se jmenovala Izomrud, což znamená smaragd, jak mi vysvětlila..." "A byla hezká, ta Izomrud, dagestánská princezna?" vyzvídal s pobaveně pochybovačným úsměvem Ráďa. Jeho otec pokrčil rameny a prozradil něco, co si před těmi lety museli nechat pro sebe, neboť by to poškodilo nedotknutelnou budovatelskou imidž našeho velkého vzoru: "Prchali jsme před fanynkami všichni, vždycky, z každého místa..."

Tak nakonec došlo i na štětky

Radkův předvánoční koncert v Semaforu (neděle 9. prosince 2007) byl jednoduše řečeno povedený. Divadlo bylo úplně plné a na jevišti vládnoucí výborná souhra a dobrá nálada lehko přeskočila do hlediště. Program byl ozvláštněn skutečností, že za baterii bicích usedl Radek Tomášek ml., svým vrstevníkům známější jako bubeník Rae z Clou, který neprozřetelně slíbil
svému otci, že zastoupí Richarda Bardona (ten dal před koncertem přednost rodinné dovolené v Karibiku). Přestože svého slibu několikrát veřejně litoval, své slovo zpátky nevzal (akorát ujistil: "Poprvé - a naposled!"). Po pouhých dvou zkouškách s celou kapelou se pak chopil paliček a koncert s přehledem, a snad i s potěšením, odehrál. Dokázal tak svému pochybujícímu otci, že si poradí i s jiným stylem muziky, než kterému se věnuje nejraději, a že zvládá i štětky, tedy speciálně upravené paličky, z jedné strany jakoby "roztřepané" (Když si přečtete o kousek níž odstavec "Chystá se společný jazzový projekt?" pochopíte lépe souvislosti týkající se bubenických štětek). Celá kapela Simply The Four ostatně šlapala jako hodinky, ať už doprovázela Radka nebo hostující Yvonne Přenosilovou.
Boty proti lásce v jejím podání zahajovaly hned po přestávce druhou půlku večera, neboť Yvonne se přiznala ke svazující trémě a požádala o přesunutí svého výstupu - a pak samozřejmě zazpívala skvěle.

...a nervozita byla pryč!

Začátek čtvrtečního večera (15. listopadu 2007) byl ve znamení jistého napětí. Restaurace Na Sladovně praskala ve švech a paní Iva Hádlová měla strach, jestli všechny hosty usadí: "Přijelo snad o třicet lidí víc než kolik bylo rezervací," vysvětlovala Radkovi. Místo se nakonec našlo pro všechny, ale účinkující se ocitli tak trochu v obležení. V sále ke všemu bojoval kde kdo s virózou - Radek taky (proto ten čaj), ale kdyby to na sebe neprozradil, na výkonu to nikdo nepoznal.

Jeho spoluhráč zas trpěl mírnou trémou - pro Františka V. Zikmunda byl večer premiérou, Radka doprovázel jako sólista poprvé a po krátké přípravě, ale podle očekávání výborně. Přes počáteční rozpaky se atmosféra brzo uvolnila a na tvářích všech se objevily spokojené úsměvy. Pánové museli předvést celý nacvičený repertoár a navíc i něco zaimprovizovat. Kbyby bylo na divácích, kteří se do Velvar sjeli z širokého dalekého okolí (místní rozhodně nebyli v převaze), končilo se nejspíš k půlnoci. Jako vždycky provázel Radka mnohohlasý sbor, který slyšitelně zesiloval při Kingstontownu - a Radek poprvé veřejně přiznal, že se skutečně chystá nový projekt - ale určitě ne jazzový! Nechte se překvapit.

Chystá se společný jazzový projekt?

"Říkali to v televizi, tak to musí být pravda!" pomyslel si zřejmě nejeden divák, když slyšel začátkem listopadu 2007 v televizi, že bubeník Rae ze skupiny Clou připravuje se svým otcem Radkem Tomáškem jazzový projekt. Oba jmenovaní si však marně lámou hlavu, kde k této informaci ona redaktorka přišla. Možností je několik - třeba se právě tady dočetla o Radkově vystoupení v Salmovské, při němž ho doprovázeli spoluhráči jazzové zpěvačky Jitky Vrbové. Nebo třeba slyšela na koncertě v Balbínce o pouhý den dříve, že Rae vystoupí jako hostující bubeník s kapelou Simply The Four (9. prosince 2007) v Semaforu a dala si to dohromady s historkou, kterou to Radek uvedl: "Když Ráďa dostal první bicí, tajně jsem zadoufal, že se mu zalíbí jazzové šimrání štětkami (viz foto) a tak jsem mu je koupil. On je ale hned zničil a zahodil a pořídil si ty nejtvrdší paličky... Takže jsem moc zvědavý, jestli umí na bubny zahrát i tišeji, piánko..." Tak to jsou dvě z mnoha možností, kdo ale ví, jak to je s tím jazzovým projektem doopravdy - když to říkali v televizi, že.

Někdo vidí lépe srdcem

Radek přivítal "svoje" publikum v listopadové Balbínce opět v té nejlepší náladě a naprosté hlasové pohodě. Když nezpíval, utahoval si ze syna ("Nikdy jsem ho vlastně neviděl hrát kuličky, to on spíš čáru, a ne o desetníky, jako my, ale těžšími mincemi. Ani panáka snad nikdy neskákal...") a ten zas pobavil svými přípodotky ("Panáka? Ale toho si dám rád kdykoli!") i novými kytarovými variacemi ve známých písničkách, chytal se ale i při obnovených premiérách (Stříbrný sen se obzvlášť povedl). Do celkově parádního večera výborně zapadl i host, člověk Radkovy krevní skupiny, Martin Rous. Svým projevem snadno přesvědčil i porotce na letošní Portě, od nichž dostal autorskou Portu. Jak praví kritika - "Nedá se k nikomu přirovnat, je prostě svůj." Místo dlouhých řečí si na něj zajděte, až budete mít možnost. Zjistíte, že i člověk se zrakovým handicapem (z něhož si dokáže utahovat) vidí svět kolem sebe velmi přesně a všechno, co vidí, umí stejně přesně pojmenovat.

Letní žár koncem října?

I to je možné, když Jitka Vrbová rozbalí s vějířem v ruce v přeplněné Salmovské literární kavárně klasický "Summertime", návštěvníci se kývají do rytmu a užívají si pohody navzdory nevlídnému chladu podzimní Prahy, protože si v duchu jižansky líně notují: "Léta žár, život zdá se hned krásný..." V Salmovské je naše přední country a jazzová zpěvačka ke slyšení docela pravidelně, vystupuje tu s triem ve složení: Vladimír Tomek (kytara), Tomáš Lorenc (basa) a Jiří Waters (harmonika) a s pestrým repertoárem, kde se střídají skladby jako již zmíněný "Summertime" nebo nádherná "Georgia" s Ježkovým "Kloboukem ve křoví" či písničkami z repertoáru Evy Olmerové.

Zpěvačku Jitku Vrbovou vystřídal ve druhé půlce večera hostující Radek Tomášek - a ona ho mile uvedla: "Po přestávce přijde Radek, pusinka zlatá!" I Radek se v Salmovské cítí jako doma, vždyť ji (už před téměř 10 lety) otevíral a pak tu pár let vystupoval, mj. i s Tomášem Lorencem. Radek začal své sólové vystoupení rovnou taky svou žhavou španělskou sérií (Cikán, María-Isabél), pak si, podporován triem Tomek-Lorenc-Waters, zavzpomínal na Rangers (Kingstontown pochopitelně doprovázel mohutný sbor), mocný potlesk pak vyvolal i King of the Road v originále. Radek byl mile zaskočen, když i jeho vlastní "Pod šedou oblohou" znalo a zpívalo tolik posluchačů. Při vytleskané závěrečné "Žádné jiné" už se nedivil, jen se skromně usmíval.

Úspěšný návrat do Semaforu

Přibližně před pěti lety se Radek loučil s diváky po koncertě v Semaforu, který tehdy sídlil v bývalé zkušebně karlínského hudebního divadla: "Tak po prázdninách zase tady na shledanou!" Netušil, jako ostatně nikdo, že přijde velká voda a připraví divadlo Semafor o další scénu. Pan Suchý už začínal mnohokrát, vyháněn zlobou komunistických papalášů, ignorantstvím restituentů či nepřízní přírody - a pokaždé začal znovu. Semafor má tak díky němu opět svou stálou scénu (v bývalém kině Globus v Dejvicích) a Radek Tomášek měl to potěšení na ní opět vystoupit se svým recitálem v neděli 14. října 2010. Cestu si sem za ním našli nejen pamětníci z Karlínku a stálí návštěvníci z Balbínky, ale i mnozí další diváci a dohromady vytvořili zase tu těžko popsatelnou, neobyčejně příjemnou atmosféru, pro kterou se na Radkových koncertech všichni cítí tak dobře. Tentokrát k úspěchu večera přispělo i hostování temperamentní Heleny Maršálkové a krásně vyvážený zvuk (díky, pane zvukaři!). Helenka projevila dobrou vůli a na přání zkazila úvod Čardáše. Vyhověla tak Radkovi, který správně předpokládal, že splete slova své notoricky známé písničky Srdce - bodejď by se mu to nepovedlo, když se o to tak poctivě snažil!

Do Balbínky dorazil kovboj

Radek si v létě na Portě zazpíval jako host s kapelou Petra Kocmana a na oplátku pozval Petra v pondělí 1. října 2007 do Balbínky. Svou kapelou však sloužit nemohl, zdejšímu sálu sluší spíš komornější akustický projev. Už před vystoupením zaujal Petr Kocman na první pohled svým kloboukem i dotaženou image zpěváka moderní americké country a nezklamal ani na pódiu (zapíval např. písničky Stín ve tvých očích nebo Růži z Jericha). Jako správný profesionál nakonec zapózoval pro smímek do alba generálního guvernéra Jirky Hrdiny.

Radek už zase na desce!

Některé písničky, které se mají objevit na Radkově (již dlouho) připravované desce už mají za sebou svou předpremiéru. Po Krátkém příběhu teď následuje Nejde to vyhrát - zaznívá z CD Porta slaví 40 a byla, stejně jako ostatní, nahrána "live" letos v Jihlavě. Jubilejní cédéčko věnované Portě ke kulatinám (vydala Areca Multimedia), je sestaveno z 10 písní soutěžních skupin a interpretů, kteří postoupili do Ústí (např. Martin Rous, Bodlo, Berušky, Bob a Bobci) a z 10 písniček hostů, kteří vystoupili na Portě v Jihlavě. Kromě Radka Tomáška ještě např. Wabi Daněk, Robert Křesťan, Fr. Nedvěd, Miki Ryvola, Vojta Kiďák Tomáško nebo Petr Kocman. Opět velmi dobrá společnost! :))

Vzdávají poctu Johnnymu

Hold Johnnymu Cashovi se jmenuje nové CD, které právě vyšlo u Supraphonu. Kompilaci sestavil z 22 evergreenů (interpretují je po svém naše legendy jako Tučný, Vodička, Matuška...) i úplných novinek Mirek Černý, autor textu k písničce Krátký příběh, kterou na desce zpívá Radek Tomášek za doprovodu své kapely Simply The Four. Novinka měla svou premiéru na Country Radiu v neděli 9. září 2007. Neslyšeli jste? Tak to abyste si to cédéčko šli koupit.

Čas hojnosti

Je nelehké popsat výstižně atmosféru večera nazvaného "Z té dálky slýchám písně známé", který do zámku v Bělé pod Bezdězem přivedl v pátek 17. srpna 2007 hudebníka s básníkem - aspoň pár útržků ze spousty dojmů - doprovázených fotografiemi -, najdete zde. Divákům bylo předloženo mnoho lahůdek, které potěšily nejprve jejich duše a posléze i chuťové pohárky. Řekněmež obrazně: srpen je období žní, na zámku se slavily dožínky a úroda byla přebohatá.

Blahopřáli Waldovi

Walda Matuška přiletěl do staré vlasti, aby tu s přáteli a svými fanoušky oslavil 75. narozeniny. Při té příležitosti pokřtil CD a DVD Slavík z Madridu a od Supraphonu (po 2 týdnech prodeje) rovnou dostal zlatou desku. Na křtu legendy české country se potkali i mnozí známí, třeba Radek Tomášek s Mirkem Černým - probírali spolu natáčení dalšího dílu Předčasných úmrtí, kterého se oba účastnili, protože se bude týkat jejich bývalých kolegů a kamarádů z Rangers, Tondy Hájka a Milana Dufka.

Radek zase randil s Yvonnou

Jedinečná příležitost

Dárek pro ranní ptáčky

Motor v jednom rytmu hučí...

Koncert k narozeninám

Obsáhlou reportáž o benefici v Divadle U Hasičů najdete zde

"Když už ses dožil svých kulatin, měl bys dát příležitost všem, co tě mají rádi, aby ti přišli popřát," hučeli do Radka jeho kolegové z kapely Simply The Four, nejvíc Luděk Koutný. Takže právě on byl pověřen úkolem dát celou akci dohromady - samozřejmě na to nebyl sám, režie příprav se ujal Oskar Hahn, ředitel agentury 6P Petra Novotného, hlavním mediálním partnerem bylo Country Radio. Konečný výsledek? Skvělý! Narvaný sál bouřících spokojených diváků. Radkovi přišly 21. listopadu 2006 popřát s písničkou Yvonne Přenosilová, Petra Černocká a Helena Maršálková, Mirek Černý zarecitoval legendární Balíček karet. Tolik ve stručnosti - zde najdete obsáhlejší reportáž.

Dráče Bůby se vydalo do světa

Přátelství přes oceán

Kumšt má člověkem zalomcovat

Básník nikdy nelže

Alois Marhoul (viz okénko pro hosty) slaví narozeniny v červnu stejně jako Radek. Na zahradní slavnosti, kterou tento básník uspořádal pro své četné přátele, četl z připravované sedmé sbírky veršů "Kam jablko nepadá" a dal se slyšet, že inspirací je mu pouze a jedině realita, skutečnost, která ho obklopuje. "Neumím si vymýšlet, když lžu, každý to na mně pozná," říkal a téměř v zápětí dostal většinu hostů skvěle, dalo by se říci "sofistikovaně" promyšlenou mystifikací. "Tak na rovinu, Lojzo, kolik hodil ten grant od Evropské unie?" ptali se ho kamarádi, než pochopili, že je nevinně se tvářící poeta doběhl.

Od manželů Marhoulových dostal Radek ke svým kulatinám originální kytici do níž byla zakomponována nejen náhradní kytara, odolná proti navhnutí (neboť z umělé hmoty), ale taky náhradní salónní kytarista ve fraku. On pak na svou osvědčenou, starou dřevěnou kytaru zahrál kamarádovi Lojzovi k jeho "půlkulatinám".

Díky za přání - jedu dál!

"Chci poděkovat za všechny gratulace, které jsem obdržel a rád bych vyslovil podobné přání vám všem, kdož jste si vzpomněli a byli se mnou. Tak tedy nechť vše dobré dle vašich tužeb má i požehnání nebes." Tolik vzkazuje oslavenec a je třeba ještě dodat, že oficiální oslavy Radkových narozenin (včetně koncertu) proběhnou na podzim.

Pánská jízda v režii dvou rodinných podniků

"Chtěl jsem dnešní pořad pojmout jako takový rodinný podnik, proto jsem pozval Radka Tomáška se synem Radkem," zahájil přímý přenos Toboganu z Divadla u hasičů v sobotu 27. května 06 moderátor Petr Jančařík. Pánská jízda pak pokračovala slovními přestřelkami Tří chlapů z chalupy, hrdinů jednoho z prvních seriálů československé televize. Děda, otec a syn Potůčkovi (Lubomír Lipský, Jan Skopeček, Ladislav Trojan) vzpomínali, Radek zpíval. Po skončení programu se v divadelním klubu sešel s Lubomírem Lipským a spolu ve vzpomínání pokračovali. Pan Lipský znal Radkova tatínka a strýčka, kteří pocházeli ze vsi nedaleko jeho rodného Pelhřimova, Radek se zas jako kluk kamarádil s dětmi pana Lipského - Luboš ho dokonce podezíral, že mu pálí za sestrou: "Táňa mě fascinovala tím, že uměla francouzsky zpívat šansony Yvese Montanda - a já se pokoušel ji doprovázet na svou první kytaru," uvádí to dnes na pravou míru Radek a dodává: "Dokonce jsem pana Lipského vyfotil právě s touhle svojí kytarou"

Radkova návštěva v rozhlasovém muzeu

Ondřej Suchý (viz také Okénko pro hosty) si pozval letošního jubilanta Radka Tomáška do svého pořadu Nostalgické muzeum zábavy, které vysílal ČRo-2 Praha v neděli 14. května 2006. Radek mj. vzpomínal na to, že jeho oblíbená Kytarová škola (kterou psal pro Sedmičku) měla svůj vzor v prvorepublikovém "Veselém učení na kytaru" od hudebního skladatele Eduarda Ingriše: "Líbilo se mi, že vycházel z lidových písniček a dokázal je skloubil s velmi dobrou hudební metodikou. Já se snažil o něco obdobného," hlásil se Radek ke svému učiteli. Po natáčení byl mile překvapen, když se zas k němu přihlásil jeden z posluchačů - a ukázalo se, že je bratránkem Eduarda Ingriše. Téměř neuvěřitelná náhoda! Ondřej Suchý kladl zvídavé otázky i o Radkově působení u Rangers a o jeho synech, na které tázaný otevřeně i vtipně odpovídal.

Zasedal přípravný výbor

K datu pondělí 10. dubna 2006 se v internetovém deníčku Petra Novotného váže následující zápis: "Skoro celý den jsem dnes strávil v mém oblíbeném fitnessu. Nejdřív mě tam nelítostně zmastili (jako vždycky) a pak jsem tam úřadoval. Padl jsem do křesílka u baru a poslouchal Radka Tomáška. Po letech jsem taky viděl geniálního foukače na harmoniku Luďka Koutného, kterému jsme kdysi vydali Školu hry na foukací harmoniku. Oba se přišli poradit, jak co nejlépe oslavit Radkovy šedesátiny. S tím si jistě ve firmě poradíme..." Přípravy oslav se tímto ujímají profesionálové a my budeme průběžně informovat o všem, co se chystá. Fotka Petra Novotného vznikla před šesti lety, když byl mezi kmotry Radkova dávno beznadějně vyprodaného alba Srdce (Divadlo Jiřího Grossmanna, únor 2000).

Jako znovuzrozený?

Původní záměr byl jasný: Radek Tomášek se vypravil do Krkonoš na lyže majíc na paměti, že týden dovolené v zimě na horách vydá za tři týdny v létě u moře. Přes den si v bílé stopě snaživě zvyšoval vitální kapacitu plic, pak ale přišel večer. Veselá zábava dala rychle zapomenout na dobrá předsevzetí - a rána pak byla trošku kalnější... "Už se těším, až si v Praze zase odpočinu!" usmíval se Radek, když se za silného chumelení vydal na zpáteční cestu do zasněžené metropole.

Gratulovali si navzájem

V úterý 7. února 2006 byla předána Zlatá deska Supraphonu dvojcédéčku Rangers - to nejlepší (cca 1968-1973), které vyšlo loni. Písničky na albu patří k tomu nejhezčímu, co skupina natočila, a přitom měly svou premiéru před již bezmála 40 lety - jak je vidět, nezestárly a je o ně pořád velký zájem. Ve středu 8. února si pak skupina Clou přišla do Lucerny převzít Hudební ceny TV Óčko za hudební objev roku a videoklip roku. Klúci se v poslední době rozjeli pořádně a dá se jim jen přát, aby se i jejich písničky staly stejnými hity jakými jsou ty staré od Rangers. Pamětníci zlaté éry té původní, skutečně legendární formace dneska s politováním sledují, kam až to její zbývající rozhádaní členové dopracovali - ke jménu Rangers se dnes hlásí tři party muzikantů.

Kymácivý měsíc na CD pro radost

Jeden nejmenovaný velký průmyslový závod se rozhodl potěšit své obchodní partnery a zaměstnance cédéčkem pro radost a k novému roku - Radek Tomášek, Milena Benešová a skupina Simply The Four s hosty nahráli album 12 pohodových melodií, které dostalo název podle jedné z novějších Radkových písniček - Kymácivý měsíc. S lítostí musíme konstatovat jedině, že CD je neprodejné, takže písně z něj uslyšíte zatím jenom živě, na koncertě.

Rae jak ho neznáte

Tak tohle je pravá tvář Radka Tomáška mladšího. Skupina Clou (www.clouclub.cz), ve které usedá za baterii bicích nástrojů (a patří ke špičce ve svém žánru), byla nominována v pěti kategoriích na Hudební ceny TV Óčko 2005 - Nejlepší česká: kapela, rocková kapela, zpěvák (Lukemo), hudební objev roku a videoklip (Island Sun), získala dvě. Následovaly čtyři nominace na Anděly 2005 - a další dvě cenné trofeje za objev roku a klip roku.

... a přátelé

V říjnu ´05 se křtilo dvojcédéčko Pavel Dostál a přátelé s podtitulem Písničky malých divadel 60. let. Projekt vymysleli Pavel Dostál (ze severomoravské Zkumafky) a Václav Bárta (z pražského Inklema) a podílelo se na něm několik desítek zpěváků. Tak se na jednom nosiči vedle sebe ocitl i Radek Tomášek se dvěma osobnostmi naší hudební scény, kterých si velice váží - Waldemara Matušky a Jiřího Suchého. Sám Radek se byl poč. 60. členem divadélka Radio (na jehož domovské scéně v Radiopaláci "inklemáci" hostovali) a na tomto CD zpívá půvabně košilatou písničku Splav, k níž Václava Bártu inspiroval věčný romantik Fráňa Šrámek.

Nejvyšší ocenění České dvanáctky

V pondělí 21. února 2005 převzal Radek Tomášek Platinovou Českou dvanáctku, kterou získal loni v hitparádě Radiožurnálu za písničku Žádná jiná. Na nahrávce nové verze se podílela Radkova skupina Simply The Four a písnička je první vlašťovkou z připravovaného alba. Podle podmínek České dvanáctky může letos Radek sám nabídnout do soutěže nějakou novinku. Už má určitou představu a věří, že se posluchačům bude líbit.

Mohelnický dostavník

Radek Tomášek si v srpnu 2004 odvezl z jubilejního třicátého Mohelnického dostavníku nejprestižnější ocenění udělované v rámci festivalu - Mohelnický zelňák, který mu předal Pavel (Aligátor) Nenkovský. Při ochutnávání obsahu, kysaného zelí s křenem, se prý tvářil stejně jako ostatní ocenění, např. Jura Pavlica, Jarmila Šuláková, Jaroslav Hutka, Roman Horký nebo členové Spirituál Kvintetu.