Hudební životopis Radka Tomáška

Zpěvák a kytarista Radek Tomášek zažil dobu největší slávy Rangers (1966-1973), pak dlouho vystupoval s vlastní skupinou (stručný přehled včetně zmínek o různých názvech a některých muzikantech následuje). Dnes se na pódiu objevuje nejčastěji buď s Františkem V. Zikmundem nebo s Radkem jun. V komorním pořadu sestaveném z nejznámějších hitů zpívá za doprovodu akustické kytary své posmutněle romantické písničky jako „Duhová kulička“, „Jižní vítr“ či „Srdce“. Nejen pamětníky potěší blokem rangersáckých evergreenů „Kingston Town“ nebo „Prázdné nádraží“ ke kterým napsal své první texty, ale i taky písničkou "500 mil", kterou za Rangers zpíval při vystoupeních sólově. V posledních letech zařazuje Radek víc písniček ovlivněných španělskou a latinskoamerickou melodikou, kterými se hlásí ke starým hudebním láskám - z repertoáru José Feliciana si vypůjčil „Cikána“ (v náročném kytarovém sólu se blýskne Fanda Zikmund) a také chytlavou „Maríu Isabél“. V Radkově repertoáru se ale objevují také novější písničky, opět s texty z vlastní dílny, třeba "Kymácivý měsíc", "Je prázdno všude kolem" nebo slibný duet "Malý město". Posluchači by Radka samozřejmě nikdy nepustili z pódia bez závěrečné „Žádné jiné“.

Úplné začátky Skupiny Radka Tomáška

Přibližně rok po odchodu od Plavců dal Radek Tomášek dohromady svou první doprovodnou kapelu složenou vesměs z kamarádů a v r. 1975 s ní poprvé vystoupil veřejně na prknech Semaforu. Ve skupině hráli Jiří Bureš (baskytara), Petr Reitermann (bicí), Rudolf Hrubý (kytara), Karel Hovorka (kytara, zpěv).

Reportáž z koncertu ve Staré Roli u Karlových Varů, který se uskutečnil v sobotu 25. září 1976 najdete • ZDE. Byla sepsána na den přesně 34 let poté, co Mirek Urban vystoupení navštívil.

Slavná éra v Řeznické

Domovskou scénou se pro Radka a jeho skupinu stal v příštích letech studentský klub v Řeznické. Novým bubeníkem byl od r. 1976 Jiří Myslivec, po všestranném Jiřím Burešovi (odešel v r. 1978 za hranice) se baskytary ujal Jiří Dospěl. Na fotografii s kapelou výjimečně pózuje spíkr Tomáš Sláma, který zpočátku rozjížděl i činnost fanklubu.

Když se zpíval rokenrol

Písnička Zpíval rokenrol nic víc, kterou Radek nazpíval pro Supraphon, se stala hitem. Zněla několikrát za den z rádia a na singlu se jí prodalo přes sto tisíc. Vydání velké desky u Pantonu se ale stále odkládalo. Na zámeckých schodech pod Hradem se skupina fotila ve staronové podobě: Karel Hovorka, Radek Tomášek, Luděk Verner (baskytara od r. 1981), Jiří Matějček (kytara, zpěv, 1980-1983), Richard Bardon (bicí od 1980), Rudolf Hrubý. Tuto sestavu zažili pamětníci pravidelných vystoupení na dvou dnes již neexistujících scénách: v divadle E. F. Buriana Na Poříčí nebo ve vinohradském klubu Dvojka.

Konečně deska!

V r. 1985 vyšla konečně u Pantonu dlouho očekávaná deska, místo slibovaného elpíčka ale obsahovala jen čtyři písničky (Dům na nároží, Rok, Zimní les, Muži mládnou). Na snímku zleva Rudolf Hrubý, Radek Tomášek, Ladislav Pokorný (kytara od r. 1983, místo Karla Hovorky) a Richard Bardon.

Bolid

Ve druhé polovině 80. let vznikla skupina Bolid ve které kromě Radka Tomáška a Richarda Bardona hráli Karel Heidenreich (kytara), Bohdan Bubák (klávesy, baskytara) a Vladimír Levický (klávesy). Radek komentoval, jak přišel na vůbec první název své skupiny (do té doby ho vždy doprovázela Skupina Radka Tomáška): "Před nedávnem mě doslova osvítila Múza v podobě meteoritu, který přeletěl nad částí našeho území a podle zpráv z tisku byl výjimečnou událostí. Zastihl mě na dovolené, na Vysočině. Byl večer a já se díval na oblohu, zářivější než jaká bývá ve velkoměstě. Zaujalo mě světlo letícího tělesa, o kterém jsem se pak dozvěděl, že se nazývá bolid, a že před tím než zanikne, prudce zazáří. Tahle definice mě pobavila a přivedla k trochu symbolickému pojmenování kapely. Cožpak z něj nevyplývá, že to nejlepší máme vlastně ještě před sebou?"

Simpleband

Skupina Simpleband vznikla v r. 1988 a kromě Radka Tomáška v ní hráli Karel Heidenreich (kytara), Josef Kůrka (baskytara), Martin Roušar (klávesy, tenorsaxofon), Zdeněk Slezák (el. kytara, perkuse), Karel Hošek (bicí) a Michal Žára (housle, mandolina, foukací harmonika).

Springtime

Do Evropy, která se náhle otevřela, hlavně do Francie a Německa, vyjížděl Radek Tomášek pět let s uskupením Springtime: Vladimír Zázvůrek (kytara, zpěv), Jiří Bartoš (kytara, zpěv), Pavel Doleček (baskytara), Milena Benešová (zpěv, perkuse)

Radek Tomášek & Friends

Radek Tomášek otec přizval koncem r. 1995 ke spolupráci svého (tehdy patnáctiletého) syna Radka Tomáška ml. a rovnou ho "předhodil" zahraničnímu publiku. S Radkem, dnes už zkušeným a mnohostranným muzikantem, vystupuje dodnes především v klubových pořadech. Zpěvačka Jana Šteflíčková a basista Tomáš Lorenc se ještě nějaký čas připojovali jako hosté. Co se týká současnosti - tu už hledejte na úvodní stránce v AKTUALITÁCH.

Simply The Four

Radkově současné "velké" doprovodné kapele Simply The Four je věnována samostatná stránka.

Reportáž z koncertu ve Staré Roli v r. 1976
(sepsaná přesně o 34 let později Mirkem Urbanem)

Reporty z koncertů se obvykle vyznačují aktuálností dle přísloví "čím dřív, tím líp", ale tentokrát udělám výjimku. Občas se některé datum dá zpětně dopočítat, takže jsem se nad tím nedávno zamyslel a zjistil jsem, že níže uvedený koncert se na 99 % odehrál v sobotu 25. září 1976. Tedy přesně před 34 lety a shodou okolností byla též sobota jako dnes.
Pár dní předtím jsem se náhodně dozvěděl, že v onen den (pokud se nemýlím) bude v kulturním domě v Karlových Varech-Staré Roli koncertovat Radek Tomášek se skupinou. Což byla pro mě vynikající zpráva, neboť Stará Role byla celkem pohodlně dosažitelná z místa mého bydliště.
Na koncert jsem dorazil s velkým předstihem, šatnář mě obsloužil zdarma se slovy, že tady je slušnej podnik, a pak jsem si šel sednout do sálu, zatímco kulturákem duněla ze zákulisí Burešova basovka (nevím, zda se rozehrával nebo ladil). Koncert začal slovy moderátora Tomáše Slámy "vidím, že jste se dostavili v hojném počtu". Což bylo nejspíš míněno ironicky a diváci to tak pochopili, načež se začali smát. Skutečně: diváků nebylo mnoho, ale dokázali vytvořit atmosféru. Kapela nastoupila na pódium a spustila "Lásku prý jak dítě" s nezapomenutelnou kytarovou předehrou a následným přidáním basovky a bicích. (Jakožto "samozvaný" žák Radkovy kytarové školy jsem se z těchto detailů velmi poučil a v budoucím muzikantském životě se mi to mnohokrát hodilo.) Následovaly další písničky prokládané vtipnými proslovy. Samozřejmě nechybělo představení členů: Karel Hovorka (muž, kterého nelze přehlédnout, hora v nížině), Rudolf Hrubý (jemný člověk, jméno se k němu nehodí), Jiří Bureš (schopný rozesmát pohřební průvod), Petr Reitermann a samozřejmě Radek Tomášek, který všechny do Karlových Varů přivezl.
Co si po těch létech vybavím: zazněla tam Duhová kulička, Zdálo se mi, Přání (ale tady si vybavím jen název, písničku jsem neudržel), Podzim se vkrádá, instrumentální skladba Klepeto (s následným dialogem, kdo že to vlastně klepe), další instrumentálka Meditace (ve druhé části večera), Slunce, Pět hodin ráno, Freddy č. 6, Poslední ráno starého muže v podání Karla Hovorky, povídka Kulový blesk, ještě lepší povídka o umělém kazu, scénka z Horní Dolní, Burešova básnická vložka, Slámova básnická vložka... Pak jsem ještě neudržel nějakou písničku s Janíkovým textem a jinou písničku, inspirovanou Paříží. (Metodou prvotního nápadu mě napadá Deska s písní dojemnou a Stál jsem vedle, ale domnívám se, že tyto písničky tam nezazněly.) Během první části koncertu došlo k prasknutí struny, ale vůbec jsem to nezaznamenal, poznal jsem to až z následných diskusí. Radek se zmiňoval o tom, že tento večer je plný překvapení, že Sláma občas zaměňuje pořadí písniček a že ještě mezitím praskla struna.
První část koncertu končila jedinou písničkou, kterou jsem v té době znal z poslechu a kterou bych slyšel i v případě, že bych z nějakých důvodů na koncert nejel a místo toho bych si naladil Start na stanici Hvězda. Písnička Nespi, už svítá tam v té době soutěžila společně s Dancing Queen od Abby a s dalšími hity. Naživo to byl samozřejmě větší zážitek. Na vlastní oči a uši jsem se přesvědčil, že v této písničce není banjo a prostě jsou tak zvonivě ozvučené kytary, že to vytváří ten "banjový efekt". Zvuk kytar byl vůbec vynikající, koneckonců těsně poté vyšel o Radkově skupině krátký článek v Mladém světě a též tam zmínili dominantní roli akustických kytar.
Hodně mě zaujala písnička Pod šedou oblohou, kde Radek zahrál i na foukačku, stejně jako v závěrečné Žádné jiné. Vzhledem k "ironicky hojnému počtu" diváků se nepodařilo vytleskat přídavky, ale i tak jsem odcházel maximálně spokojen a ostatní diváci na tom nejspíš byli podobně. Několik návštěvnic koncertu jelo stejným městským autobusem a z jejich hovoru bylo poznat nadšení.
Není divu, že mě tento koncert nadopoval optimismem a a pozitivním rozpoložením. Takže tímto reportem po létech aspoň trochu splácím dluh.
Onen kulturní dům po letech chátrání prošel rekonstrukcí a už v krátké době by měl znovu začít sloužit svému účelu, i když zvenčí to tak ještě nevypadá. Celkem pravidelně mívám cestu kolem a na ten koncert pak nelze nevzpomenout.